Povídání nejen o papričkách pro všechny, co rádi něco pěstují a jsou rádi, když je pálí huba.

Novinky pro letošní sezónu

13. dubna 2016 v 19:39
Před několika týdny se moji rodiče rozhodli, že si pořídí ještě jeden skleník. Ve starém skleníku se roztahuje fíkovník a dvě vzrostlá kiwi a místo na rajčata a papriky se ztenčuje. Maminka podrobila internet bedlivému prozkoumání a brzy z Německa dorazily tři obří škatule plné skleníku. Respektive jeho součástek. Všechny je sestavili a nyní se na zahradě skví skleník o rozměrech 2.5 x 4.5 m. No a my jsme na Vysočině nemohli zůstat pozadu a tak jsme si jen pár dní poté objednali náš vlastní, byť trochu měnší (1.9 x 3.8 m). Stavění skleníku je super, je to jako obří Merkur. Tak moc jsem se těšila, že jsem ho postavila v našem nevelkém bytě. Chodili jsme pak několik týdnů do koupelny skrze dveře do skleníku. Ale zase, kdo to má? Postavit skleník na zahradě nebylo snadné. Zahrada je ve svahu, takže to dalo dost rytí a kopání a hlavně jsme v jednom rohu narazili na skálu a vzal za své i poslení náš krumpáč. Skleník jsme postavili a hned o tři dny později ho vzal vítr. Tedy polykarbonátové tabule. Konstrukci jsme přišroubovali ke zděnému soklu, takže ta zůstala. A tak jsme pobíhali po zahradě naší i sousedů, po kolejích i břehu řeky Svratky a sbírali jednotlivé komponenty. Tabule jsme pak provrtali a přišroubovali ke konstrukci skleníku. A zatím vše pěkně drží pokupě. Skleník už je oset ředkvičkami, hlávkovým salátem, hořčicemi, špenátem a kozlíčkem a slouží i jako depozit pro subtropické rostliny, jahody, přísadu rajčat a paprik. A tady se dostávám k tomu, co jsem vlastně chtěla. Díky nákupu skleníků, se nám tak nějak zvrhl i nákup semínek, musíme do nich přece něco dát, že. Letos budeme mít olbřímí množství rajčat!
Máme nejen velké množství starých známých ale i spousty novinek:

Vyzkoušené odrůdy:
Hillbilly, Black Truffle, Purple Russian Plum, Cherokee, Azoychka, Brandywine red, Malachitovaya Shkatulka, Green Moldovan, Mortgage lifter, Oaxacan jewel, Aunt Ruby's German Green a Trophy

Novinky:

Black Prince - odrůda ze Sibiře se středními hnědočernými plody
Bosque Blue - kanadské rajče s menšími temně fialovými plody
Gartenperle - německá červená cherry
Banana orange - podlouhlé oranžové
Black from Tula - odrůda z Ruska s velkými červenočernými plody
Glosy Rose Blue - tmavofialové cherry z Německa
Green Sausage - podlouhlé žlutozeleně žíhané
Moskvich - větší červené plody
Chadd's Ford Red - mahagonové malé
Péche - stará odrůda červených rajčat se sametovým povrchem
Ivory drops - světle žluté šišaté cherry
Jolie Coeur - malé modré zašpičatělé
San Marzano F1 - červené podlouhlé
Soldacki - polské velké
Queen Orange - malé oranžové
Brutus - obří červené
Striped cavern - velké oranžovočerveně pruhované
a Hugo
 

Ježek

12. dubna 2016 v 21:32
Na podzim se v ohrádce pro husy objevil notně podvyživený a parazity zamořený ježek. Super, zachráním ježka a on pak bude na zahradě žrát slimáky. Vzali jsme ho domů, vykoupali v šamponu proti blechám a nakrmili. Postupně z něho začalo odpadávat značné množství klíšťat, což bylo nechutné, ale pro něho asi prospěšné. Hned první den se tak přežral, že jsme mysleli, že to nepřežije, ale nakonec se z toho vyspal. Vzpomněla jsem si na jeden příběh z dětsví Geralda Durrella, kdy se jeho ježkům stala jejich žravost osudnou, a začala ho krmit až tehdy, když začal otravovat - hrabat na sklo. Jako domácí zvíře byl ježek, nazvaný záhy po příchodu Smrďa, docela nevhodný, anžto byl tupý a navíc hrozně vzteklý. Za celou dobu nepochopil proces krmení a srdnatě bránil prázdnou misku, abych mu ji zase nevzala (a nedej bože nenaplnila jídlem). Každý druhý den jsme mu museli čistit chlívek - vezmu ježka, položím na zem vedle akvária, výměním podestýlku, vrátím ježka do akvária. To vám bylo vzteku. Dělat to každý den, tak mu asi prdne cévka. Ježek ve dne spí a žere a v noci hrabe a kašle. Napřed jsme mysleli, že je nachlazený. Když už kašlal skoro měsíc, usoudili jsme, že má nejspíš škrkavky nebo jinou žoužel a rozhodli jsme se ho odčervit. S sebou na veterinu jsem ho nebrala, ale hodila jsem ho na váhu doma. Za tu chvíli, co na ní vydržel, než za hlasitých protestů přepadl přes okraj a nasraně funě odešel, jsem zjitila, že už má skoro 70 deka. Jojo, kočičí žrádlo. Pro ježka to nejlepší. Paní veterinářka nadhodila zajímavou otázku, jak do něho dostanem tu tabletku... No, do huby mu ji cpát nebudu, rozdrtím mu ji do žrádla a jestli ji nesežere, tak ať si ty červy nechá. Ani si nevšiml, že ji žere. Poté co přestal kašlat, rozhodli jsme se ho zazimovat. Od bráchy, který měl předloni milého, celkem přátelského a všemi milovaného ježka, jsme si půjčili zateplenou bednu, dali do ní ježka, zasypali listím a vložili do sklepa. Teď když se oteplilo, ježka jsme z bedny vzali a dali mu najíst. Jelikož byl po zimě ještě protivnější, nacpala jsem do něho co nejrychleji asi kilo kočičího žrádla a s radostí jsme ho vynesli do zahrady. Však si může ještě někam zalézt a spát, kdyby bylo zase zima a nenašel by dost potravy. Položili jsme akvárko nabok a slavnostně Smrďu vypustili. Ten malý hajzlík hned přelezl kamennou zídku a pelášil k sousedům. Tak tolik k vlastnímu ježkovi.

Úspěšná zima

12. dubna 2016 v 21:19
Snad už je definitivně po zimě. Sice to tak o víkendu ještě nevypadalo, ale jaro už tu prostě musí být! Letošní zima se dá hodnotit pozitivně, protože nám téměř všechno přežilo. Všechny stromky s vyjímkou angreštu, kterému jsme ale stejně nedávali moc šancí ("pokousaly" ho husy) se už úspěšně probouzí a pučí. Kromě břízy pokvete i jeřáb "Likernaja". Naši stále vypadá dost nešťastně, ale pár lístků snad vyprodukuje. U keřů byl zdá se úspěch stoprocentní, všechny růže i ibišky jsou živé, dokonce i nepříliš šťastný skalník se rozhodl dát tomu letos ještě šanci. Svoji odlonost prokázaly i zimolezy a samozřejmě goji, z nichž máme takovou radost, že jsme vysadili dalších deset kousků. Ještě čekáme co mandžuská arálie. Krásně přečkalo kiwi, které dokonce nepřišlo ani o nadzemní část a už pučí. Naživu zůstaly i všechny skalničky, hledíky a hlavně trýzele (Cheiranthus (Erysimum) cheiri), které se teď chystají vykvést Smějící se. Největším překvapením je ale pučící schizandra, kterou jsme odepsali už loni. To je nezmar! Za pozitivní přístup k věci si zaslouží přesazení na (snad) perspektivnější místo.
V pátek jsme si vyrazili za kulturou a potkali stánek s horkým rybízovým vínem. Protože bylo nevlídno, neváhali jsme a ochutnali. No a v neděli jsem přikoupila dva keřové rybízy černé (Ceres a další Titania). Dokoupila jsem i nový angrešt, tentokrát keřový (Invicta) a další jostu (Jogranda).
Dobře přezimovalo i zvířectvo. Jak to, kterému jsme nepomáhali (dřepčíci), tak i to, kterému jsme naopak pomáhali hodně (sýkorky, ježek).
 


Jihoamerický pseudokohout

26. října 2015 v 18:01
Omáčka podobná vietnamskému pseudokohoutovi, vyrobená ze dvou jihoamerických odrůd Capsicum chinense.

50g papriček Aji Dulce
asi 20 papriček Aribibi Gusano
šťáva z 1 pomeranče
2t čerstvého galgánu
1T cukru
2T rybí omáčky
1t tapiokového škrobu

Všechno se to umixuje a za stálého míchání přivede k varu.

Adžika

26. října 2015 v 18:01
250g sladkých paprik
250g mírně pálivých paprik (něco jako maďarské či balkánské feferonky nebo jalapeňo)
1 palička česneku
2 celerové řapíky
2T petrželové nati
1T koriandrové nati
1T koprové nati
1T bazalky
2t koriandrových semen
1t soli (případně víc, podle chuti)
1dl vinného octa

Všechny složky rozmixujeme nebo jinak rozmělníme a promísíme. Není třeba zavařovat, obvykle se nekazí.

Gruzínská švestková omáčka

26. října 2015 v 17:55 |  Recepty
0,5kg švestek, spíš méně zralých
3T vinného octa
1t soli
5 stroužků česneku
pálivé papričky podle požadované ostrosti
1t koriandrových semen
1T koriandrové nebo koprové nati (nebo kombinace obou)
1T máty
1T estragonu
voda

Švestky bez pecek podlijeme octem a vodou a dusíme do úplného změknutí. Pak přidáme ostatní složky, rozmixujeme a krátce povaříme.

Bilancování za deštivého večera

15. října 2015 v 20:32 |  Ekozahrada
Jelikož už třetí den chčije (třeba budou houby) a na zahradě už máme jenom pekingské zelí, je pomalu čas zamyslet se nad tím, jaká byla uplynulá zahradnická sezóna.
Teď už to můžu říct, letos byl dobrý rok na dýně, rajčata i papriky (sladké jenom u našich).
Na Vysočině jsme sklidili tak 12 kilo rajčat. Z toho 6 kilo nezralých, ale to nevadí, vyrobili jsme spoustu salzy. Sklidili bychom asi mnohem více, nebýt dýní, které znemožnily přístup do zahrady. U našich bylo rajčat plno, dokonce je maminka začala sušit a to je vám panečku luxus!
Již v létě nám dýně přerostly přes celou zahradu. Lezly po všem, vyvrátily stěnu bedu s paprikama, ze kterých stejně nic nebylo a i kdyby bylo, tak se k nim stejně nikdo nedostane kvůli těm blbým dýním. Dýně letos překvapily. Plodily hodně a všechny, nezávisle na odrůdě, měly kanárkově žluté šišaté plody. Spousty spousty žlutých šišek. Asi budeme muset příští rok koupit nová semena, páč se nám loni nejspíš dýně pokřížíly a jako vrcholný produkt přirozeného výběru nám ze šípkového keře dva metry nad zemí visí mrtě žlutých podlouhlých tykviček. Ale jsou dobré. Nehodí se sice na pečení, ale na dušení a do karíček jsou fajn.
Sladkou papriku jsme sklidili jednu. Rozhodli jsme se, že už sladké papriky na záhonech pěstovat nebudeme, je to škoda místa. Dáme je asi do kýblů a velkých květináčů, jako máme čili papričky. Ty letos plodily jak o život a ještě teď hodně z nich kvete. Z malochů nových odrůd toho mnoho není, protože husy jsou jako většina ptáků hodně destruktivní a baví je ukusovat malé rostlinky hned u země.
Co se taky moc vyvedlo byly okrasné kvetoucí rostliny. Ano! Konečně máme okolo domu aspoň něco málo pěkného. Na zahradě nám ještě stále kvete tabák, který nadělá fakt hodně parády, měsíčky a aksamitníky. Na ošklivém suťovitém svahu nádherně vykvetly hledíky v tolika barvách, že jsme se z toho div neobkreslili. Strávili jsme mnoho hezkých chvil, když jsme stáli nahoře na svahu a dívali se dolů a říkali: "Ty hledíky jsou super!". Další věc, která se na svahu chytila jsou plazivé růže a v té úplně nehnusnější části se ujal yzop, který v podstatě nonstop kvete už od začátku léta. První várku yzopu ze semínek nám sežrali slimáci, tak jsme musela koupit větší kytky v zahradnictví a ty už vydržely. Kvetly i povijnice, hrachory a rozchodnice, floxy, nové chryzantémy, dokonce i jeden ibišek v "živém plotu", goji a hlavně růže! A abych nezapomněla, kvetla i jeřabina Likernaja. Mnoho rostlin nám také udělalo radost tím, že nechcíplo. Sice nekvetly ani vlastně moc nerostly, ale žijí a to se taky počítá.

Pár fotek paprik

12. října 2015 v 20:42
Jelikož už některé noci mrzne, rozhodli jsme se vzít papričky dovnitř do tepla. Předtím, než jsme tak učinili, jsme pořídili nějaké fotky. Letos se starší rostliny předvedly a plodily jak o duši. Tekže nám nejspíš nezbude, než zase vyrobit nějaké ty omáčky.

Tajemný kříženec Ptačích očí (Bird's Eyes), méně pálivý než Ptačí oči ale i tak dost.

Black Pearl

Strašně širokorozchodný Goronong.

Habanero Purple s překvapivě červenými plody a ostropestřcem mariánským (ten teď hezky kvete).

Orange Lantern. Plody jsou v mládí černé, ve zralosti zoranžoví.

Pimenta da Neyde

Rajské recenze 2015

20. srpna 2015 v 9:52 |  Profily odrůd
Purple russian (plum) tomato
Tato odrůda černých rajčat pochází z Ukrajiny a je určená na výrobu omáček. Rostliny jsou odolné, dobře rostou a hodně plodí. Plody jsou asi 8 cm dlouhé, válcovité, zakončené tupě nebo špičkou. Barva je od světlé po temně fialovou. Rajčata jsou hodně masitá. Chuť je výrazně glutamátová a mírně kouřová, což je pro černá rajčata typické. Rajčata jsou poměrně dost sladká a nejsou vůbec kyselá. Výborná rajčata, která sice svou chutí nepředčí Cherokee nebo Black Trufle, ale rozhodně si své místo na zahradě zaslouží. Použili jsme je do gazpacha a musím říct, že 4 litry jsou málo. Věřím, že z nich budou super nevšední kečupy!

Jak jse vyráběli jíchu

16. července 2015 v 12:33 |  Ekozahrada
Konečně jsme pustili do výroby kopřivové jíchy. Výroba jíchy z rozličných rostlin je jednoduchá a hnojení rostlin tímto produktem ekologické a prospěšné. Jíchy lze vyrábět z různých rostlin, uvádí se nejčastěji kopřivy, rajčata a kostival. Kostival je nejlepší, ale jsme na naše krásné trsy kostivalu tak pyšní, že nemáme to srdce je nechat někde zkvasit v sudu. A protože na břehu řeky Svratky u nás kvetou hlavně kopřivy (rozrazil je tu taky,ale malounko), rozhodli jsme se udělat jíchu z nich.
První věc, co člověk potřebuje, je vhodná nádoba. Na internetu jsme si našli obchod s použitými sudy v dojezdné vzdálenosti a zakoupili dva 60litrové soudky. Ono to bohatě stačí, protože výsledný produkt se ředí 1:9, takže ho má pak člověk se zahrádkou jako my ažaž.
Další věc jsou kopřivy. Uvádí se kilo kopřiv na 10 litrů vody. Vyzbrojeni košem na prádlo a rukavicemi jsme se vydali k vodě. Tady trochu odbočím. Máme housata. Dvě dvouměsíční a čtyři dvoutýdenní. Ta starší jsou mimořádně společenská a trvají na tom, aby jsme se jim každý den alespoň chvíli věnovali a vymysleli pro ně nějakou kratochvíli. Většinou jim stačí, že si k nám sednou a povídají nám něco a nebo nám něžně ozobávají oblečení. Takže vybaveni košem a rukavicemi a pronásledováni společenštější husičkou, která s roztaženými křídly a hlasitým plácáním blanitých tlapek na asfaltu běžela za námi, jsme se vydali k vodě a natrhali těch pět kilo kopřiv. Husa se dost nudila a nespokojeně brebentila, nebyla to zábava podle jejího gusta, ale aspoň nás nezdržovala, to se jí musí nechat. Náš návrat ocenilo zbývajících pět housat hlasitým povykem a tak jsme se posíleni jejich nadšením pustili do jíchy.


Kopřivy je dobré nastříhat či nasekat, aby do soudku pěkně vešly. A tady nám opět přišla na pomoc starší housata, tentokrát obě. Kupodivu je to činnost, která je dost popouzela. Předně, soudek má modré uši. Modré nádoby jsou určeny k přípravě směsi pro krmení hus tzv. tajemství modrého kbelíku, takže i tato nádoba musela být podrobena důkladnému přezkoumání husími zobáky. Dále, kopřivy vypadají jako něco, co se dá sežrat. Jenže nedá. Čerstvé kopřivy husy žrát nemohou, protože se o ně, stejně jako lidé, popálí. Takže jsem seděla na židličce a zahradnickými nůžkami stříhala kopřivy a cpala je do sudu a do toho mi dvě nazlobená housata ozobávala soudek, ukusovala kořeny kopřivám, oždibávala barevné proužky na rukavicích a oranžovou pojistku nůžek a sem tam i nějakou část mého oděvu. Protože přece panička má modrej kýbl, v němž ale není žrádlo pro ně a zelený, kterýho je všude plno a nedá se žrát a mají popálené tlapky, jak furt šlapou po těch blbých kopřivách a vůbec!
Kopřivy jsem nastříhala, zalili jsme je pěti kýbly vody a sud zavíčkovali. Nádobu s jíchou je vhodné zavřít, protože při kvašení bude smrdět. Jinak je dobré se směsí každý den trochu zamíchat. Kvašení trvá asi 10 - 14 dní. Husy jsme udobřili čerstvými bodláky a tajemstvím modrého kbelíku a mohly jít spát. Uvádí se, že je možné podobně kvasit i slepičince. Napadlo nás využít druhý soudek na výrobu jíchy z husinců. Husy žerou velké množství zelené potravy, kterou ale jen nedokonale tráví. Jejich bobky by tak mohly mít příznivější poměr uhlíku ku dusíku než slepičince a více se podobat třeba těm koňským. Každopádně je to surovina které teď máme nadbytek. Zvláště menší housata jsou velcí žrouti a tím i velcí sr...producenti.
Jinak stejně jako jíchy, lze z rozličných rostlin vyrábět i postřiky proti škůdcům. Louhovat je stačí je den až dva, popřípadě lze dělat i vývary, ale ředit se musí více, až 1:20. Kopřivy pomáhají proti mšicím. Ze snadno dostupných rostlin se na výrobu postřiků hodí pelyněk a vratič.


Závěrečná kontrola a můžeme kvasit!

Kam dál