Povídání nejen o papričkách pro všechny, co rádi něco pěstují a jsou rádi, když je pálí huba.

Jarní zelenosti

22. dubna 2017 v 14:19
Páč teď máme ten nový super skleník, rozhodli jsme se vyset na podzim špenát, abychom měli brzy zjara čerstvé lupení. Zvolili jsme náš oblíbený Winter Riesen. Tato odrůda by jako ozimá měla být vhodná a skutečně na podzim špenát vyklíčil, pěkně přezimoval a s příchodem jara krásně vyrostl. Tak jsme se na Zelený čtvrtek krmili domácím listím.
Kvůli tužší zimě jsme počali hýčkat malou naději, že by letos mohlo býti méně dřepčíků. Brzy zjara jsme proto do skleníku vyseli aj hořčice a to Komatsuna, Tatsoi a Red Giant, které už teď sklízíme a přidáváme do mnoha jídel a do tvarohové pomazánky. Zatím nic moc ožrané není. A to už máme venku aj tuřín Golden Ball a zelí January King.
Ve velkém letos točíme náš oblíbený salát Red Velvet. A nic jiného nám ani nezbývá, protože jsem ho v pominutí smyslů zakoupila 2000 semen a to ještě nemáme spotřebována semínka starší. Budeme muset vytvořit nový záhon a nebo několik obřích truhlíků,v nichž budeme celou sezonu držet saláty. Ještě že je to tak zdravé a chutné. Navíc je mají rády aj husy. Ale abychom to měli pestřejší (nejen červené ale aj zelené), zasel můj muž aj další dvě odrůdy Castel Franco a Little Gem.
Hnána hrozbou brutálního ochlazení jsme zakoupili balík bílé netkané textílie a všechny listovité zeleniny jakož i zatím malý hrách na lusky Ambrosie přikryli. Nakonec to tu s těmi mrazy nebylo tak děsivé, ale přetrvávající hnusné počasí nejspíš všechno trochu zbrzdí. Přikrývali jsem aj ve skleníku, páč nám před časem vítr vzal jednu tabulu ze střechy a nepodařilo se nám ji už najít, prostě na místech, kam ji bere vždycky (koleje, břeh Svratky, sousedovic zahrada) nebyla Plačící.
 

Inventura v okrasné zahradě

18. dubna 2017 v 14:10 |  Ekozahrada
Protože recyklace půl zdraví, nebo jak je to přísloví, používám vodu z husího bazénku na zalévání. A jak jsem se tak motala po zahradě, zjišťovala jsem, co jak přečkalo zimu. Navzdory tužší zimě toho přežilo dost a to nejspíš díky vysoké vrstvě slámy, kterou nám věnoval brácha a kterou jsme celý podzim mohutně mulčovali a rovněž kvůli téměř dvaceti centimetrům sněhu.
Všechny ovocné keře, jabloň i oba jeřáby, dokonce i ten chcípák muchovník a škůdci těžce zkoušená schizandra čile tvoří nové listy. I okrasnosti vypadají skvěle, všechny růže už se olisťují, jakož i pustoryly, brslen, všechna goji a mandžuská aralie. Dřištál se svou temně rudou i mladičká kalina snad brzy trochu zakryjí husí ohradu. Loni nás opustilo naši, ale vyzískali jsme místo něho dva veliké keře kamčatského zimolezu, které se navzdory drsnému zacházení (našemu i naší domací zvířeny) mají čile k světu. Obdrželi jsme též milý svatební dar v podobě párku rakytníků. Jsem poměrně dost zvědavá, jak se jim tu bude líbit. Je zajímavé, jak tento prý nenáročný keř někomu plodí jak o dušu a někomu vůbec. Tak trochu sázím na tu druhou možnost, ale naděje umírá poslední. Překvapením je, že navzdory chladné zimě opět přetrvala celá nadzemní část kivi. Rovněž černé alcee, vlčí boby, hledíky a cheiranty, yzopy a aubriety (ty už teď nesměle kvetou), rozchodnice a třezalka kalíškatá slibují znovu rozzářit nevzhledná zákoutí zahrady a dét nám důvod k malinkaté hrdosti. Třezalka je zdá se odolnější, než se uvádí v literatuře, akorát v našich podmínkách si udržuje podobu kompaktního keříku a moc se nerozlézá, ale i tak pravidelně kvete. Na nejhnusnějším svahu se stále statečně drží růže i zimolez, skalník, který už tři roky tvrdošijně neroste a téměř hlasitě trpí, má letos opravdu hodně listů. I v bylinkovém záhoně se cosi probouzí a vzrostlé šalvěje přečkaly řádění srnky kterou asi škrábalo v krku a potřebovala se léčit. Podle stavu zahrady se jí určitě ulevilo. Všechny výše uvedené rostliny můžeme tedy s čistým svědomím doporučit, že vydrží fakt dost. Pokud máte zahradu na skále, suti a navážce radši nevědět čeho, pěstujte růže, zimolezy a goji, pomněnky a javory přijdou samy.
kvetoucí aubrieta

Chov hus II

17. dubna 2017 v 10:31

Zimování hus je celkem v klidu, husy snesou velké mrazy a Brunhilda jako drsňák spávala celou zimu venku na sněhu. Problém byl, že zamrzalo jídlo i voda a tak jsem k nim musela chodit ve dne v noci nosit teplé a nezamrzlé. Navíc husy srandovně kloužou a padají na ledě a jednou Brunhildě přimrzl jazyk ke kýblu.
Na jaře začíná doba rozmnožování. Námluvy i samotné páření probíhají u hus na vodě. Všude se píše o tom jak něžně houser huse obírá peří, jak kolem ní elegantně pluje, nabírá ladně hlavou vodu ...První věc je, že Helmut se nechodí koupat. A i kdyby tak naše vanička pro husy pojme jednu husu a když tam vleze Brunhilda není místo pro Helmuta. Když se náhodou vejdou oba, Brunhilda chytne Helmuta za krk, vleze mu na záda a strčí mu hlavu pod vodu. Protože jsem chtěla, aby si i Helmut užil trochu něžného dvoření, jak se o tom píše v těch časopisech, pořídila jsem jim větší bazének. Helmut se sice dál chodí koupat do kýble ale občas se nechá zatáhnout i do bazénku, kde Brunhilda naznačí ladné nabírání vody hlavou, pak chytne Helmuta za hlavu a vrazí mu ji pod vodu. Nicméně k dnešnímu dni Helmut snesl již čtyřicet vajec, takže asi topení dobrý.
Od doby co je Brunhilda dobrým manželem zodpovědným otcem mnoha vajec, změnilo se radikálně její chování. Je velmi teritoriální a obranářská. Chodí s pyšně vypjatou hrudí, což má za následek, že furt o něco zakopává a do něčeho vráží, páč si nevidí pod nohy. Honí kočky, psy, auta, vraždí pytle s odpadky a hlavně bílé gumáky. Ty jsou její vášní a vždycky je vidět to zklamání v jejich očích, když má páníček na nohách jiné boty. Jednou tu byl takový hodný pán, který nám přišel něco moc zajímavého povědět. Celou dobu mu střídavě na obou nohavicích visela Brunhilda, takže se při řeči zajímavě kymácel a jakoby pomalu tančil, jak se snažil osvobodit nohy z Brunhildiny moci. Po každém hrdinském činu se Brunhilda s triumfálním pokřikem vrací k Helmutovi a dožaduje se pochvaly. Helmutovi je to většinou jedno, protože ho zajímá jen jídlo. Normálně se chová jen když je Helmut na hnízdě a nemusí ho tedy ochraňovat. Potom je to zase stará dobrá Brunhilda. Přijde za námi, pokecá si, rozváže nám tkaničky, utrhne knoflík a spokojeně usne. Jsou to miláčci.
 


Chov hus I

15. dubna 2017 v 16:08 |  "Různé" a "jen tak"
Předloni jsem tu zmiňovala, jak nás zaujal chov hus. Loni jsme po dlouhých peripetiích sehnali čtyři týdenní housátka, křížence husy něměcké nosné. Kvůli německému původu dostala jména Hildegarda, Brunhilda, Siegfried a Helmut. Tady je řeba podotknout, že jsme jejich pohlaví nezjišťovali a jména udělili jen tak pocitově. Do věku třech týdnů housata spávala v koupelně, aby přes noc nenastydla a něco je nesežralo. Jaký bordel jsou čtyři housata schopna udělat přes noc, to se hned tak nevidí. Také jsme zjistili, že poté co objevila nezměrnou rozlehlost vnějšího světa (2x2 metry ohrádka plná jetele) jim nocování v krabici od chmele nevyhovuje a Helmut dokonce projevil stresem vyvolaný kanibalismus a ozobal Brunhildě křídla. I když jsme ho podezřívali, že je to spíš zákeřná ludra, protože ta krabice zas tak malá nebyla.

Husy jsou skvělá domácí zvířata, ohromně přilnou k člověku. Na druhou stranu, pokud je jich víc pohromadě, vztah husa vs. husa mírně převyšuje vztah husa vs. člověk, což je velmi v pořádku.

Housata jsou velmi hravá a jako všichni ptáci ráda ničí věci. Zejména okrasné ale i užitkové keře.

Jednou večer jsme si venku na počítači pouštěli hudbu (Musorgského) a zjistili jsme, že housata to celkem baví poslouchat. Nakonec jsme jim na youtube pustili nějaká videa s husama. Líbilo se jim jak berneška napadla nějakého pána. Na druhou stranu video s pomořanskými husami se neujalo a Helmut na ně syčel.

Také se zjistilo, že Brunhilda a Siegfried jsou velmi milé a přátelské povahy, zatímco Helmut a Hildegarda jsou potvory, co napadají malé děti a kradou boty. Siegfried zase dokáže zdrhnout přes plot, ale paničku má omotanou kolem křídla, takže mu to stejně odpustí.

Všechny husy milují auta. Auto je lesklé a když se husa koukne na auto, vidí husu. Navíc se dá ozobávat vzorek pneumatik, otevírat kliky dveří a v případě našeho vozu i odrbávat rez a nálepky, které kryjí rezavé díry.

Housata v nízkém věku je možno k sobě přivolat. Pak když jsou starší a samostanější tak už nepřiběhnou. Když je chcete někam dostat, tak je nejlepší roztáhnout ruce a běžet před nimi. Nedokážou tomu odolat, běží a mávají křídly a snaží se vzlétnout. Husa má v běhu omezenou rychlost, když ji překročí, přišlápne si tlapky, přepadne dopředu a strašně nadává.

Nicméně se ukázalo, že obě dámy, Hildegarda i Brunhilda, jsou houseři a jediná husa ve skupině je ta mrcha Helmut. Do příštího roku jsme si chtěli nechat jeden pár. Helmut byl jasná volba a z houserů jsme zvolili Brunhildu, páč měla nejklidnější povahu. Hned poté, co se Siegfriedek a Hildegarda odebrali do mražáku, vyjevila Brunhilda svou pravou povahu, a to že je strašný macho houser a celý svět to musí slyšet. Helmut se naopak sklidnil(a).


Rajské recenze 2016

13. dubna 2017 v 17:23 |  Profily odrůd
Green Sausage
Determinantní odrůda. Plody jsou žlutozeleně žíhané, válcovité, asi 8 cm dlouhé. Celkově jsou méně šťavnaté, s nižším podílem gelu, vhodné k sušení. Jako většina zelených odrůd i Green Sausage je příjemně kyselý.



Rose Glossy Blue
Tvoří dlouhé hrozny malých temně fialových plodů. Dobře a hojně plodící odrůda vhodná na teplé a velmi slunné stanoviště. V chladnějších oblastech si člověk na skutečně zralé plody dost počká. Pak jsou ale vynikající a velmi výrazné, spíše sladké chuti.


Péche
Jak název napovídá, plody připomínají broskve. Slupka je matná, červená až mírně do růžova. Plody Péche jsou velmi sladké, kyselost téměř chybí. Díky tomu chuť klasických rajčat moc nepřipomínají. Odrůda se uvádí v semenářských katalozích již v devadesátých letech devatenáctého století.


Jolie Coeur (H34 rot)
Plody jsou o trošku větší než klasická cherry rajčata, kulovité se špičkou. Barva je zpočátku červená, ve zralosti fialovočerná. Chuť je sladká i kyselá, spíše méně rajčatová, ale pořád ještě tak akorát. Chybí klasická uzená chuť černých rajčat. Dlouho dozrávají.


Bosque Blue
Podobné předchozí odrůdě, ale chybí jim špička na spodní straně plodu. Gel je vodnatější a chuť rajčatovější.


Banana Orange
Válcovité plody oranžové barvy. Koupili jsme jako odrůdu na sušení a pak jsme zjistili, že je jich škoda. Rajče je vynikající, šťavnaté, příjemné chuti, gel připomíná špendlíky. Milé překvapení, velmi doporučujeme.


San Marzano
Slavná italská odrůda rajčat určených na výrobu omáček a k sušení. Plody jsou protáhlé, na konci zašpičatělé. Chutná jako prototyp červeného rajčete.

Hugo
Velké rajče paprikového tvaru. Slupka je tuhá, dužina téměř bez chuti. Plody voní po listech. Vhodné všude tam, kde je potřeba hodně rajčatové hmoty a je vám líto použít skutečně dobré odrůdy. Rostliny jsou odolné a velmi plodné.


Striped Cavern
Plody hranaté, žebrované a červeno oranžově žíhané. Vhodné na sušení, gelu a tím i semen je poměrně málo. Celkem dobré rajče, laděné spíše do kysela.


Black Prince
Další milé překvapení. Středně velké černé plody s tuhou slupkou. Šťavnaté, sladké plody výrazné chuti, která se více blíží typické uzenosti černých rajčat jako jsou Black Trifele nebo Cherokee. Doporučujeme.


Moskwich
Větší červené plody. Velmi šťavnaté. Chuť je tak akorát rajčatová. Velmi dobrá, doporučeníhodná odrůda. Lze pěstovat i v méně příznivém klimatu.


Novinky pro letošní sezónu

13. dubna 2016 v 19:39
Před několika týdny se moji rodiče rozhodli, že si pořídí ještě jeden skleník. Ve starém skleníku se roztahuje fíkovník a dvě vzrostlá kiwi a místo na rajčata a papriky se ztenčuje. Maminka podrobila internet bedlivému prozkoumání a brzy z Německa dorazily tři obří škatule plné skleníku. Respektive jeho součástek. Všechny je sestavili a nyní se na zahradě skví skleník o rozměrech 2.5 x 4.5 m. No a my jsme na Vysočině nemohli zůstat pozadu a tak jsme si jen pár dní poté objednali náš vlastní, byť trochu měnší (1.9 x 3.8 m). Stavění skleníku je super, je to jako obří Merkur. Tak moc jsem se těšila, že jsem ho postavila v našem nevelkém bytě. Chodili jsme pak několik týdnů do koupelny skrze dveře do skleníku. Ale zase, kdo to má? Postavit skleník na zahradě nebylo snadné. Zahrada je ve svahu, takže to dalo dost rytí a kopání a hlavně jsme v jednom rohu narazili na skálu a vzal za své i poslení náš krumpáč. Skleník jsme postavili a hned o tři dny později ho vzal vítr. Tedy polykarbonátové tabule. Konstrukci jsme přišroubovali ke zděnému soklu, takže ta zůstala. A tak jsme pobíhali po zahradě naší i sousedů, po kolejích i břehu řeky Svratky a sbírali jednotlivé komponenty. Tabule jsme pak provrtali a přišroubovali ke konstrukci skleníku. A zatím vše pěkně drží pokupě. Skleník už je oset ředkvičkami, hlávkovým salátem, hořčicemi, špenátem a kozlíčkem a slouží i jako depozit pro subtropické rostliny, jahody, přísadu rajčat a paprik. A tady se dostávám k tomu, co jsem vlastně chtěla. Díky nákupu skleníků, se nám tak nějak zvrhl i nákup semínek, musíme do nich přece něco dát, že. Letos budeme mít olbřímí množství rajčat!
Máme nejen velké množství starých známých ale i spousty novinek:

Vyzkoušené odrůdy:
Hillbilly, Black Truffle, Purple Russian Plum, Cherokee, Azoychka, Brandywine red, Malachitovaya Shkatulka, Green Moldovan, Mortgage lifter, Oaxacan jewel, Aunt Ruby's German Green a Trophy

Novinky:

Black Prince - odrůda ze Sibiře se středními hnědočernými plody
Bosque Blue - kanadské rajče s menšími temně fialovými plody
Gartenperle - německá červená cherry
Banana orange - podlouhlé oranžové
Black from Tula - odrůda z Ruska s velkými červenočernými plody
Glosy Rose Blue - tmavofialové cherry z Německa
Green Sausage - podlouhlé žlutozeleně žíhané
Moskvich - větší červené plody
Chadd's Ford Red - mahagonové malé
Péche - stará odrůda červených rajčat se sametovým povrchem
Ivory drops - světle žluté šišaté cherry
Jolie Coeur - malé modré zašpičatělé
San Marzano F1 - červené podlouhlé
Soldacki - polské velké
Queen Orange - malé oranžové
Brutus - obří červené
Striped cavern - velké oranžovočerveně pruhované
a Hugo

Ježek

12. dubna 2016 v 21:32
Na podzim se v ohrádce pro husy objevil notně podvyživený a parazity zamořený ježek. Super, zachráním ježka a on pak bude na zahradě žrát slimáky. Vzali jsme ho domů, vykoupali v šamponu proti blechám a nakrmili. Postupně z něho začalo odpadávat značné množství klíšťat, což bylo nechutné, ale pro něho asi prospěšné. Hned první den se tak přežral, že jsme mysleli, že to nepřežije, ale nakonec se z toho vyspal. Vzpomněla jsem si na jeden příběh z dětsví Geralda Durrella, kdy se jeho ježkům stala jejich žravost osudnou, a začala ho krmit až tehdy, když začal otravovat - hrabat na sklo. Jako domácí zvíře byl ježek, nazvaný záhy po příchodu Smrďa, docela nevhodný, anžto byl tupý a navíc hrozně vzteklý. Za celou dobu nepochopil proces krmení a srdnatě bránil prázdnou misku, abych mu ji zase nevzala (a nedej bože nenaplnila jídlem). Každý druhý den jsme mu museli čistit chlívek - vezmu ježka, položím na zem vedle akvária, výměním podestýlku, vrátím ježka do akvária. To vám bylo vzteku. Dělat to každý den, tak mu asi prdne cévka. Ježek ve dne spí a žere a v noci hrabe a kašle. Napřed jsme mysleli, že je nachlazený. Když už kašlal skoro měsíc, usoudili jsme, že má nejspíš škrkavky nebo jinou žoužel a rozhodli jsme se ho odčervit. S sebou na veterinu jsem ho nebrala, ale hodila jsem ho na váhu doma. Za tu chvíli, co na ní vydržel, než za hlasitých protestů přepadl přes okraj a nasraně funě odešel, jsem zjitila, že už má skoro 70 deka. Jojo, kočičí žrádlo. Pro ježka to nejlepší. Paní veterinářka nadhodila zajímavou otázku, jak do něho dostanem tu tabletku... No, do huby mu ji cpát nebudu, rozdrtím mu ji do žrádla a jestli ji nesežere, tak ať si ty červy nechá. Ani si nevšiml, že ji žere. Poté co přestal kašlat, rozhodli jsme se ho zazimovat. Od bráchy, který měl předloni milého, celkem přátelského a všemi milovaného ježka, jsme si půjčili zateplenou bednu, dali do ní ježka, zasypali listím a vložili do sklepa. Teď když se oteplilo, ježka jsme z bedny vzali a dali mu najíst. Jelikož byl po zimě ještě protivnější, nacpala jsem do něho co nejrychleji asi kilo kočičího žrádla a s radostí jsme ho vynesli do zahrady. Však si může ještě někam zalézt a spát, kdyby bylo zase zima a nenašel by dost potravy. Položili jsme akvárko nabok a slavnostně Smrďu vypustili. Ten malý hajzlík hned přelezl kamennou zídku a pelášil k sousedům. Tak tolik k vlastnímu ježkovi.

Úspěšná zima

12. dubna 2016 v 21:19
Snad už je definitivně po zimě. Sice to tak o víkendu ještě nevypadalo, ale jaro už tu prostě musí být! Letošní zima se dá hodnotit pozitivně, protože nám téměř všechno přežilo. Všechny stromky s vyjímkou angreštu, kterému jsme ale stejně nedávali moc šancí ("pokousaly" ho husy) se už úspěšně probouzí a pučí. Kromě břízy pokvete i jeřáb "Likernaja". Naši stále vypadá dost nešťastně, ale pár lístků snad vyprodukuje. U keřů byl zdá se úspěch stoprocentní, všechny růže i ibišky jsou živé, dokonce i nepříliš šťastný skalník se rozhodl dát tomu letos ještě šanci. Svoji odlonost prokázaly i zimolezy a samozřejmě goji, z nichž máme takovou radost, že jsme vysadili dalších deset kousků. Ještě čekáme co mandžuská arálie. Krásně přečkalo kiwi, které dokonce nepřišlo ani o nadzemní část a už pučí. Naživu zůstaly i všechny skalničky, hledíky a hlavně trýzele (Cheiranthus (Erysimum) cheiri), které se teď chystají vykvést Smějící se. Největším překvapením je ale pučící schizandra, kterou jsme odepsali už loni. To je nezmar! Za pozitivní přístup k věci si zaslouží přesazení na (snad) perspektivnější místo.
V pátek jsme si vyrazili za kulturou a potkali stánek s horkým rybízovým vínem. Protože bylo nevlídno, neváhali jsme a ochutnali. No a v neděli jsem přikoupila dva keřové rybízy černé (Ceres a další Titania). Dokoupila jsem i nový angrešt, tentokrát keřový (Invicta) a další jostu (Jogranda).
Dobře přezimovalo i zvířectvo. Jak to, kterému jsme nepomáhali (dřepčíci), tak i to, kterému jsme naopak pomáhali hodně (sýkorky, ježek).

Jihoamerický pseudokohout

26. října 2015 v 18:01
Omáčka podobná vietnamskému pseudokohoutovi, vyrobená ze dvou jihoamerických odrůd Capsicum chinense.

50g papriček Aji Dulce
asi 20 papriček Aribibi Gusano
šťáva z 1 pomeranče
2t čerstvého galgánu
1T cukru
2T rybí omáčky
1t tapiokového škrobu

Všechno se to umixuje a za stálého míchání přivede k varu.

Adžika

26. října 2015 v 18:01
250g sladkých paprik
250g mírně pálivých paprik (něco jako maďarské či balkánské feferonky nebo jalapeňo)
1 palička česneku
2 celerové řapíky
2T petrželové nati
1T koriandrové nati
1T koprové nati
1T bazalky
2t koriandrových semen
1t soli (případně víc, podle chuti)
1dl vinného octa

Všechny složky rozmixujeme nebo jinak rozmělníme a promísíme. Není třeba zavařovat, obvykle se nekazí.

Kam dál