Povídání nejen o papričkách pro všechny, co rádi něco pěstují a jsou rádi, když je pálí huba.

Květen 2012

Krasavice dne aneb Miss zahrady

27. května 2012 v 11:03 Ekozahrada
Vyhlašuji Miss Zahrada dnešního dne. Jako v televizi, akorát ty naše jsou hezčí. Na třetím místě se umístil a titul druhé vicemiss získává Oaxacan Jewel. Mohutná rostlina s velkými zdravými listy a konečně už i s prvními květy. Dali jsme je do skleníku, takže letos budou plody ještě chutnější než loni!

Na druhém místě se umístila a titul první vicemiss získává paprika Aji Dulce. Překrásná rostlina s velkými zdravě zelenými listy a prvními poupaty. Capsicum chinense má v mládí velké a srdčité listy, čím je rostlina starší, tím jsou listy menší. Tento krasavec je z letošního prosince.

A na prvním místě se umístila a titul Miss Zahrada dnešního dne získává paprika Nocera Giallo, která prokázala mimořádnou sílu ducha a takto krásně se zregenerovala po mrazech minulého týdne, kdy to vypadalo, že jsme o všechny papriky přišli. Není jediná, zvládly to všechny.

Zase ti roztoči

21. května 2012 v 0:30 Pěstování
Ti to zase roztočili. Když jsme minulý víkend odjížděli k rodičům do Nítkovic, rozhodli jsme se schovat papriky dovnitř, páč jsme se báli slibovaného ochlazení. Když jsme se vrátili, papriky zase byly celé zamořené. Roztoči se nejspíš ukryli na některé z našich pokojových rostlin (co nejsou papriky) a vyčkali návratu svých oblíbených hostitelů. Tentokrát jsme využili trochu jinou léčbu.
Všechny papriky jsme nanosili do koupelny. Teda všechny co se tam vešly, museli jsme to udělat nadvakrát, máme malou koupelnu. Pak můj muž s šátkem přes nos a ústa jako pravý bandita ozbrojený rozprašovačem nabitým postřikem proti roztočům vběhl dovnitř a celé to tam pokropil. Pustili jsme topení naplno a do umyvadla napustili vodu. Tak jsme vytvořili něco jako saunu a nechali v ní papriky a roztoče do druhého dne potit. Jsou jak nové. Zejména Capsicum chinense si tropy velmi užilo a některé rostliny porostly a získaly svěží barvu. Černé perly nádherně kvetou a Nepali má už první maličké plody. Snad už se ty malé roztočí bestie nevrátí!

Zatracené mrazíky!

21. května 2012 v 0:04 Ekozahrada
Méně veselé aktuality z ekozahrady. Nevítané ochlazení uplynulého týdne zasáhlo i naši zahradu. Ranní mrazíky spálily všechny papriky a okru ve foliáku. Jak se jim to povedlo, ví Bůh. Jedinou nadějí je, že papriky jsou mistry v regeneraci nadzemních částí a pokud ve stoncích zůstaly alespoň nějaké živé meristémy, tak zase obrazí. Snad. Okra neobrazí, nic z ní nezbylo. Máme ještě dvě náhradní rostliny. Tykve a rajčata přikrytá jen netkanou textilií to zvládly v pohodě. Omrzly i fazole, ale ty celkem rychle rostou a podsejeme je novými. Bohudík, rozsáhlé porosty čtyř sester, které jsme vyseli v sadě, ještě nestihly vyklíčit, takže snad byly v bezpečí. Též mrazuvzdorné kivi nedostálo svému jménu. Ani vyvýšený záhon s mohutnou vrstvou slámy nesplnil naše očekávání, co se tepelně izolačních vlastností týče, a některé melouny vzaly za své. Ale abych ho jen nehanila, nutno říct, že je to ráj pro ještěrky.
Co se bohužel neosvěčilo je pěstování brambor v mulči z kartonů a slámy. Teda nám, hlodavci to zbožňují a brambory, které nezmrzly (rostliny se úplně roztekly) nám sežrali. Máme dva kocoury, problém je, že neloví hlodavce. Starší orientální kocour neloví nic, zuby nemaje. Mladší ruský modrý kocour Vasil je znamenitý lovec! Kromě hlodavců loví všechno. Sbírá mladé ptáky, ještěrky, velmi úspěšně rybaří zlaté karasy v jezírku. Kdyby je alespoň jedl, ale on je jen vytáhne z vody a nechá pojít na souši, mizera. Obě naše zahrady, jak ta před domem tak za domem, jsou rájem pro obojživelníky a plazy, na což jsme náležitě pyšní. Máme skokany, ropuchy, čolky i ještěrky. Před časem nás poctila návštěvou asi metrová užovka obojková, snad chtěla vyzkoušet jezírko. Některé z našich zvířat ji ale napadlo a pokousalo. Vzhledem k tomu, že psi se jí spíš vyhýbali, předpokládáme, že kocour Vasil si asi bránil svůj revir a troufl si i na hada. Byli jsme nuceni užovku vystěhovat a doufat, že se uzdraví.

S vůní orientu

6. května 2012 v 17:05 Ekozahrada
Do naší ekozahrady velmi recentně přibyly tři nové rostliny ze vzdáleného orientu, hojně využívané v tamní medicíně.
Jsou to:

Fallopia (Polygonum) multiflora
Je to až 30 stop dlouhá dřevnatějící liána z lesů jižní a střední Číny. Listy jsou široce kopinaté, asi 7 cm dlouhé, kvete v pozdním létě latou drobných bílých kvítků. Láká hmyz a ptáky. Plodem je nažka. Fallopie se množí oddenky, ze semen se pěstují těžko, protože velmi dlouho klíčí.
Ideální stanoviště je polostín se stromem po němž se může pnout, zálivka musí být pravidelná spíš než vydatná, nesnáší přelití, půda dobře propustná. Snáší mráz asi do -12°C (zóna 7)
Kořen rdesna mnohokvětého všeobecně dobře působí na organizmus, upravuje funkci jater a ledvin, čistí krev, posiluje svaly a klouby, pozitivně působí na imunitu, je to i afrodiziakum. V medicíně se využívá také jako antidepresivum a k léčení úzkostných stavů, bulimie, posttraumatických stavů, Parkinsonovy choroby a migrén. To proto, že Fallopia obsahuje inhibitory monoaminooxidáz, laicky řečeno zvyšuje dostupnost neurotransmiterů. Nebezpečná je konzumace potravin obsahující tyramin (játra, potraviny v nichž probíhá kvašení jako sýry, jogurty, ale i soja a výrobky z ní a některé druhy ovoce a zeleniny, čokoláda), které v kombinace s inhibitory monoaminooxidáz způsobují takzvaný "cheese effect", projevující se zvýšením krevního tlaku.

Eleutherococcus senticosus
Je to opadavý keřík ze severovýchodní Asie. Dorůstá asi 2 metry, ale roste pomalu. Kvete bíle, květy jsou v okolíku, plodí tmavé bobulky. Eleutherococcus je skutečný poklad pro pěstitele, snáší téměř jakoukoliv půdu, od písečné po jílovitou, od kyselé po zásaditou. Ideální na stinná stanoviště, ale snáší i slunce. Zóna tři, takže naše zima pro něho problém není. Keřík je příbuzný aralkám, břečťanu a Shephlera sp., která se u nás celkem běžně pěstuje jako okrasná pokojovka.
Kořen "Sibiřského ženšenu" působí jako adaptogen, upravuje hladinu cholesterolu, je protizánětlivý, působí jako antioxidant, podporuje imunitu, léčí deprese i nespavost a chronickou únavu, takže v podstatě úplně na všechny neduhy.

Aralia elata var. mandshurica (Jméno má ještě další tři synonyma, komerčně se využívá Aralia mandshurica.)
A další aralka, tentokrát z jiného rodu. Asi 6 metrový stromek z východní Asie. Dožívá se pouze 25 - 40 let. Strom je málo rozvětvený a větve jsou pokryté trny. Je méně odolná vůči chladu než předchozí. Listy jsou vejčité, zašpičatělé. Jejich kraj je pilovitý. Kvete ve tvaru složené laty o délce až 50cm. Vlastni květy jsou oboupohlavné se zeleným kalichem a bělavou korunou. Plodem je nepravidelně kulatá bobule velikosti 3 - 5mm. Preferuje vlhčí půdu a světlé stanoviště,zóna 4, takže je o něco méně odolnější. Využití je stejné jako u Eleutherococcus senticosus, hlavní účinek je povzbuzenní duševní i fyzické aktivity, v japonské medicíně se využívá i k léčbě rakoviny tlustého střeva.

Takže tak. S touhle zásobou tonik a antioxidantů tu budeme alespoň dalších sto let!

A je to venku!

6. května 2012 v 14:07 Pěstování
Nakonec jsme to nevydrželi a dali všechno ven, prostě už mrznout nebude! Svedl nás k tomu krásně slunečný Svátek práce. V Brně máme pidi zahrádku, asi 90 metrů čtverečních. Většinu prostoru zabírá trávník (jaké plýtvání), po stranách jsou záhony. Největší plochu jsme vyhradili rajčatům, asi 1,5 m na 1,8. Loni jsem tam vymyslela skládací foliovník, dřevěná konstrukce potažená folií, v níž nám kdysi přišla nová matrace. Záhon není obdélník, takže i foliák je lichoběžníkového tvaru, ale nám to nevadí. Zaryli jsme svazenku, která tam rostla jako zelené hnojivo a asi dvacet litrů kompostu. Dali jsme tam 6 rajčat, ve složení Carbon, Persimon, Trophy, Hillbilly a dvě Aunt Ruby's a tři papriky: Pimento, Sweet Chocolate a Nocera Giallo. Zatím není k dispozici celá plocha políčka, protože na okrajích stále ještě dozrávají ředkvičky a tuříny, které si dávají načas. Do rohu jsme umístili tykev Golden Hubbard, kterou ale budeme táhnout ven z foliáčku, páč by nám rajčata utiskovala. Po zkušenostech z loňska jsme cherry rajčata a rajčata náročná na slunce umístili mimo foliák, na okraj zahrady, aby byla po ruce, respektive, aby je nezastínila ostatní rajčata. Jsou to Cherokee, Oaxacan Jewel, nějaké "mystery cherry" a Isis Candy. Invaze roztočů nám zasáhla i rajčata a nezůstala nám navíc žádná Azoychka a Black Trifele. Těch pár, co přežilo jsme dali rodičům do zahrady. Namísto B. Trifele máme Cherokee, ale Azoychky je mi líto, protože jsem se na ni ze všech rajčat nejvíc těšila. Budu si ji muset v Nítkovicích ohlídat, abych ji dostatečně ochutnala (a pokud splní moje očekávání, zaset jí příští rok víc).
Lichoběžníkový foliovník s rajčaty. Do díry u zdi dáme tykev a potáhneme ji směrem ven a částečně i nahoru, ať se využije trubka, co tam zavazí.

Samozřejmě jsme dali ven i chilli papriky. Vynesli jsme ven starší keříčky a papriky co z nich budou trvalky jsme přesadili z kelímků do květináčů. Sladké papriky, co z nich sice trvalky nebudou, jsme dali do kýblů. Zeleninové papriky jako trvalky nepěstujeme, je to sice diskriminace, ale náš dům není nafukovací. Zasadili jsme D'Asti Giallo, Žitava, Yolo Wonder, Californian Wonder a Amaryl.
Zabralo to sice celé odpoledne ale do naší sbírky trvalých chilli paprik jsme přidali přes dvacet nových odrůd: Goronong, Ethiopian Fire, Tabasco, Nepali (pálí, ale je z Nepálu), Aji Dulce(přece jedna sladká, ale je to C. chinenense a bude víc plodit až příští rok), Suave Orange, Tobago Seasoning, nějaký Bhut, Trinidad Perfume, Rio Huallaga, Canario, Orange Lantern, Habanero Red, Habanero Mustard, Burkina Scotch Bonnet, Habanero Purple, Santa Rosa Blanco (na tu jsme obzvláště pyšní), Trinidad Scorpion, CGN 21500 (odrůda, která ještě nemá jméno), Numex Centennial, "Orissa" (což ve skutečnosti není odrůda, ale nějaká paprička z oblasti Orrisy), Costeno Amarillo, Aribibi Gusano a Black Pearl.

Fronta na přesazování.

Papriky se z invaze roztočů vzpamatovaly ohromně. I ty, co ztratily všechny listy i růstový vrchol, hustě obrůstají. Nechali jsme si ty nejmíň pěkné (však ony zkrásní), ty hezčí exempláře poskytneme přátelům. Jeden kamarád chce papričky nafotit do kalendáře, takže ten pochopitelně dostane ty nejhezčí!

Někteří rekonvalescenti jsou sice chudí, ale plní optimizmu. (Tohle nejsou ty do kalendáře, máme i hezčí!)

Jiný kamarád nám poskytl políčko na své zahradě. Je maličké a pod smrkem. Smrk do zahrady nepatří, alespoň ne do takové, kde chcete něco pěstovat. Nanosili jsme tam asi 10 kýblů kompostu a do půdy dodali vápník, snad tam něco poroste. Umístili jsme tam 11 chilli paprik ze stejných odrůd jako jsem jmenovala výše, navíc je tam jen Ancho Grande, která se jako trvalka moc dobře nepěstuje a nějaká stará semena bazalky.
V domě je teď prázdno, zbývá jen pár sazenic, které čekají na své nové majitele. Skutečnost, že přes zimu budeme muset ubytovat o dvacet paprik víc, mě zatím neděsí, však se to někam dá.