Povídání nejen o papričkách pro všechny, co rádi něco pěstují a jsou rádi, když je pálí huba.

Červen 2012

Apios americana

22. června 2012 v 23:24 Ekozahrada
Hopniss je trvalá liána z čeledi Fabaceae (bobovitých) původní na východě Severní Ameriky. Uvádí se, že je celkem tolerantní ke klimatu a jako každá bobovitá rostlina je nenáročná na půdu, dobře snáší i nižš pH. Ve své domovině je součástí břehových porostů a tudíž je adaptován na velmi vlhkou i dobře propustnou půdu a preferuje slunná stanoviště. Jedlé jsou velké hlízy bohaté na proteiny a škrob i semena. Zajímavá je historie rostliny. Když Evropané dorazili do Nového světa, všimli si, že indiáni sbírají hlízy i semena těchto lián. Hlízy byly významnou součástí jejich kuchyně, přesto ale rostlina nebyla kultivována a Indiáni ji sbírali jen tak v přírodě. A byla to právě Apios, kdo pomohl přežít Poutníkům první zimy v Severní Americe. Do Evropy se dostala v roce 1597. V letech hladomoru v Irsku (1845) se o Apios americana uvažovalo jako o náhradě za brambory a začalo se s její kultivací. Apios ale neuspěla a brambory nenahradila. Tehdejší linie dávaly rozumnou úrodu až po dvou letech, což pro Iry rozhodně řešení nebylo. Nakonec se spíš vyšlechtily odolnější odrůdy brambor. Po více než sto letech se o potenciálu Apios začalo opět uvažovat.
Náš hopniss jsme vysadili na vyvýšený záhon, kde utěšeně roste kousek od melounu. Hlízy jsme vysadily v dubnu a teď má rostlina okolo metru.

Přerůstá to, sklízí se to, jí se to.

22. června 2012 v 22:04 Ekozahrada
Na zahradě všechno utěšeně roste, sklízíme saláty, ředkvičky a kedlubny. V semínkách, která jsme ve směsi jen tak vyhodili na vyvýšený záhon, byla zřejmě nějaká směs letních ředkví. Vyrostlo jich hodně a velkých, ale jsou hořké. Nejsem příliš přesvědčena o tom, že ředkve jsou nejlepší rostliny na vyvýšený záhon. Myslím, že tam kořeny vysychají a dřevnatí.
Dalším obrem je maurský sléz, který jsme vyseli vicemeně jako rostlinu okrasnou i když je i léčivý. Trošku nás zaskočil svým bujným vzrůstem. Rostliny jsou přes metr vysoké s listy jako talířky.
Dnes jsme chtěli dělat velkou ochutnávku a napsat první recenze. Měli jsme zálusk na krásnou brokolici Calabresse, první která dozrála. Napřed jsem ji vyfotila in situ, pak jsme ji odřízli, dali do misky a věnovali se sklizni dalších plodin, konkrétně dubáčku a tuřínu. Když jsme se k misce vrátili brokolice byla pryč. Jediným vysvětlením bylo, že brokolici sebrala Ája (moje anglická buldočka) a zelené drobky na tlamě ji usvědčily. Našli jsme pak i rozžvýkané kousky. Těžko se zlobit, je to spíš směšné. Je to městský pes, do zahrady se nehodí, člověk aby pořad dával pozor ať nešlape po záhonech. Také zbožňuje ovoce a zeleninu všeho druhu a jako každý buldok je hrozně žravá. Na další brokolici si tedy ještě pár dní počkáme. Veškerá listová zelenina se nám letos mimořádně daří. Saláty jsou super.
Další zeleninou, kterou jsme dnes sklízeli je tuřín a protože pěstování tuřínů v Nítkovicích bylo nepoměrně úspěšnější než v Brně, sklidila jsem mísu bulviček. Ale dost o nich, objeví se v rubrice Profily odrůd. Mám z nich ohromnou radost. Vůbec mě těší, jak to všechno krásně roste a bují, je to tak trochu chaos ale krásný.
Tři sestry také utěšeně rostou, tykve kvetou jak vzteklé, fazole bují, slunečnice a kukuřice už jsou vysoké jako dospělý indián z nějakého menšího kmene.

Neukázněná rajčata

7. června 2012 v 21:42 Pěstování
Letos je mimořádný rok pro rajčata, která nikdo nevysel. Všechno hnojíme kompostem, v kterém semínka rajčat velmi dobře přezimují. Tudíž máme rajčata všude. Každá kbelíková paprika má své vlastní rajče, některá i víc. I v záhoně s oficiálními rajčaty tyto malé kukačky rostou. Co s nimi? U rajčat je asi necháme, byť je jejich původ nejistý. Až začnou plodit. ukáže se co je to za odrůdu. I kdyby to žádná nebyla (i to se může stát, občas nevydržím a rajče na salát si koupím), stejně jim dáme šanci. Horší je to s těma u paprik. Byť jsou ještě malá, nakonec papriky předrostou a spotřebují všechny živiny. Ach jo! Zlomilo by mi srdce je vytrhat. Asi je přesadím, ať mají šanci na život.
Ani oficiální rajčata se nechovají způsobně. Ale není to jejich vina. Rajčata neuvazujeme a nevyštipujeme. Není to z principu, jsme prostě líní. Ukazuje se, že zejména Trophy a Hillbilly by to potřebovaly, začínají se dost povalovat. Myslím uvázat, ve vyštipování smysl nevidím a taky jsem to zmeškala. Alespoň, že tetičky to nepotřebují a také Carbon se zdají být dost sebejisté. Objevují se první květy, u Oaxacan Jewel tradičně mutantní. Mystery cherry už je plné plodů. Úúúúúúú. Ať už je teplo! Nemůžu se dočkat ochutnávek.

Úrodička

7. června 2012 v 20:43 Pěstování
Navzdory letošnímu příšernému počasí vydala naše zahrádka první plody. Kvůli suchu to s ředkvičkami a tuříny dopadlo blbě. Dnes jsme vytrhali všechny tuříny a zjistili, že celá úroda se vejde do dlaně. Díky suchu nevytvořily žádné bulvy, ale rostliny to byly impozantní, to zas jo. Nové poznatky: 1) Natě tuřínu mají velmi příjemnou vůni když se spaří, ale dušením hořknou. 2) Hlízy jsou velmi chutné, něco mezi kedlubnou a ředkvičkou, dají se jíst i syrové a dušením se nic nezkazí.

K paprikám. Nejsou to tak úplně první letošní plody, už jsme sklidili nějaká Habanera (Ivory Strain 2) a jedno Fatali, které jsme ale nestihli vyfotit, páč skončilo v jedné z mnoha várek kimchi, které pravidelně děláme. Tohle bylo velmi ostréSmějící se.
Papriky plodí celoročně, pořád je co sklízet a na co se těšit. Jako první začala Black Pearl. Je to letošní rostlina, takže to není zatím žádný gigant, ale snaží se.

Ostatní mlaďoši už taky kvetou, takže brzy začnou ochutnávky! Ze starších se předvedlo Rocoto red, kterému toto neutěšené počasi vyhovuje. Chladné noci ho motivují a takto krásně plodí:

Plodů má víc, ale rostlina je to veliká a tak se mi všechny nevejdou do záběru.