Povídání nejen o papričkách pro všechny, co rádi něco pěstují a jsou rádi, když je pálí huba.

Říjen 2012

Ačokča (caigua)

7. října 2012 v 12:28 Profily odrůd
Letos jsme mimo jiné pěstovali i ačokču a je ostudné, že jsem se tu o ní ještě nezmínila. Jedná se o rostlinu z čeledi Cucurbitaceae. Domestikována byla v Andách a dnes se pěstuje po celé Jižní Americe a v Asii. Semena mají silné stěny, před klíčením se namáčí do vody a dlouze klíčí. Měli jsme smůlu na semínka, z nakoupených nám nevyklíčilo ani jedno, a nakonec jsme si museli koupit přísadu. Jinak ale z doslechu víme, že klíčivost je vysoká. Tak jako ostatní rostliny z této čeledi je i ačokča rostlinou mohutnou s velmi rychlým růstem. Potřebuje se pnout a proto jsme ji vysadili k plotu. Mnoho plodů se pak objevilo u sousedů, naštěstí je nejí a proto jsme si je mohli sebrat. Vzhledem k tomu, že ačokča pochází z And, je to rostlina nenáročná, odolná vůči chladu. Roste rychle a plodí průběžně celou sezónu, plody se sklízí nezralé, jedlé jsou i listy a výhonky, ale nezkoušeli jsme to. Nejčastějšíím způsobem úpravy je vaření a dušení, méně pak konzumace za syrova, ačokču lze i nakládat. Myslím, že by byla výborná do leča. Jméno "pepino de rellenar" (okurka k plnění) je odvozeno od dalšího velmi oblíbeného způsobu úpravy. Chuť je skutečně něco mezi okurkou a nepříliš zajímavou paprikou, z čehož vychází i český název (paprikookurka). V podsatě to nemá téměř žádnou chuť, ale myslím si, že jako hmota do zeleninových jídel to může být super, třeba když nemáte zrovna po ruce papriku, tak tam dáme ačokču...:-). Myslím to vážně, pro někoho, komu se z jakéhokoliv důvodu nedaří vypěstovat dostatečné množství paprik, aby z nich mohl vařit, je tato bohatě plodící rostlina ideální řešení.
Z některých experimentů vyplývá, že ačokča má i poměrně dobrý protizánětlivý účinek (lépe než ibuprofen) a také pomáhá zvyšovat hladinu HDL cholesterolu ("dobrý") na úkor LDL cholesterolu ("špatný").

A ještě jedno rajče

6. října 2012 v 15:40
Před časem jsem si koupila rajčata na salát. Byla to pěkná, zralá, česká (respektive moravská) rajčata a bylo vrcholné léto. A ta rajčata byla mdlá. Myslím, že tak před dvěma lety bych je považovala za dobrá, ale teď už ne. Je hrozné jak si člověk rychle zvykne na plnou chuť domácích odrůdových rajčat a pak už mu není nic dost dobré. Troufám si říct, že jsme zhýčkaní. Přesto mě teď jedno rajče překvapilo svou chutí. Poslední odrůda, která čekala na zahradě na ochutnání byla americká rajčata Hillbilly. Dávala si pěkně na čas a aniž bych je ochutnala, rozhodla jsem se, že je pěstovat nebudeme, protože jim to dlouho trvá a málo plodí. Pak konečně dva plody dozrály a ...více v rubrice Profily odrůd.

Čas zazimovávat

6. října 2012 v 15:19 Pěstování
Zima se neúprosně blíží, noci jsou zde chladné a na počasí již není spolehnutí. Proto jsme se rozhodli zazimovat rajčata a papriky. Z rajčat jsme otrhali všechny plody, poděkovali rostlinkám za spolupráci a uložili je na kompost, aby do půdy vrátily, co si z ní vzaly. Otrhaná nezralá rajčata umístíme do beden a přidáme k nim i nějaké zralé plody a jablka. Ehtylen uvolňovaný ze zralých plodů způsobí dozrání těch nezralých. Co nedozraje dáme do salzy.
Papriky jsme vyskládali na trávník a prohlédli. Řadu z nich bylo nutno přesadit do většího, některé jsme museli kvůli velkému množství rostlin a nedostatku místa utratit. Vícekrát jsem se tu zmiňovala o našem externím záhoně v zahradě pod smrkem. Rostliny tam jsou nádherné a sklidili jsme z nich spoustu plodů, proto jsme se rozhodli, že je na zimu přesadíme do květináčů a necháme si je. Je možné, že směs kompostu, dolomitu a suché drolivé půdy obohacené smrkovým opadem je pro papriky nějakým způsobem velmi příznivá! Teď už zbývá jen rostliny ošetřit proti roztočům a až do května jimi zaplnit všechna okna a přilehlé prostory.

Melouny

6. října 2012 v 14:46 Ekozahrada
Minulý víkend jsme sklízeli melouny. Pěstovali jsme je na vyvýšeném záhoně a nutno říct, že pro melouny je tento poměrně vhodný. Navzdory suchu, které letos panovalo a způsobilo malou velikost melounových rostlinek, se na každé kytce urodil meloun asi dvanáct centimetrů v průměru. Měli jsme dva vodní a dva cukrové (jeden z nich byl Galia) a obojí byly výborné, sladké a plné chuti. Přestože Litenčická pahorkatina nejsou žádné velehory, melouny se tu moc nepěstují a proto to považujeme za pěstitelský úspěch. Příští rok asi zkusíme více popřemýšlet o odrůdách a třeba se budou dařit ještě lépe! Bohužel jsme je nakrájeli dřív, než jsme je stihli vyfotit :-).