Povídání nejen o papričkách pro všechny, co rádi něco pěstují a jsou rádi, když je pálí huba.

Leden 2013

Bob a byl rozpůlen

25. ledna 2013 v 15:17
Toto arabské rčení znamená jako vejce vejci. Bob má ale i jiné užitkové vlastnosti, než jen to, že jsou jeho poloviny identické. Je to rostlina pěstována pro velké množství biomasy, kterou vytváří, pro svou schopnost vázat dusík a také se používá jako rostlina krmná. K jídlu se bob nepoužívá, protože obsahuje množství tříslovin a semena jsou hořká.
To je ovšem škoda, protože bob má vynikající nutriční vlastnosti. Zastoupením aminokyselin se vyrovná soje (ideální pro vegetariány), ale celkový obsah bílkovin je nižší. To ale moc nevadí, protože narozdíl od soje má výrazně méně tuků (soja má až 40 %), takže ho lze jíst více, beze strachu z tloustnutí. Navíc má více vlákniny (asi 25 %), což je v dnešní době, kdy zažívací potíže a onemocnění střev zažívají velký rozmach, vlastnost více než pozitivní. Bob je také bohatý na kovové prvky, zejména na železo.
Proč se ale bobem zabývat, když se nedá jíst? Není to tak docela pravda. Například v Německu ho v 15. a 16. století jedl selský lid. Zvyk jíst boby se v anglosaských zemích udržel dodnes a časem vzniklo několik odrůd, tzv. "sladké boby", u nichž se podařilo potlačit množství tříslovin.
Protože bob je u nás velmi snadné pěstovat, rozhodli jsme se vyzkoušet to. Objednali jsme odrůdu Red Epicure s červenými květy (bude hezky vypadat) i plody (antokyany jsou navíc i přírodní antioxidanty), která pochází z viktoriánské Anglie.

Budoucí okrasa

25. ledna 2013 v 14:32 Ekozahrada
Je leden, čas probrat se zásobami semen a objednat nová na příští sezónu. Po loňských velkých nákupech nám toho mnoho nechybí, ale pár novinek si rozhodně neodpustíme.
První novinkou je letní zelí Golden Acre ze Skotska. Dále nějaká rajčata a to čtyři odrůdy. Z rodiny se ozývá potřeba rajčat červených, jednak proto, že vypadají tradičněji, a taky se "jednodušeji" sklízejí. Máte-li rajčata různých barev, musíte si pamatovat která rostlina je která, jinak buď jíte rajčata nezralá a nebo vám přezrávají. Konzervativnější lidé tedy rádi, když rajče mohou sebrat, je-li zrovna červené. Vyhověli jsme tedy a objednali dvě červené odrůdy. Vsadili jsme na klasiku a konečně pořídili jednu z nejtradičnějších amerických odrůd Brandywine Red. Druhé červené je stará anglická odrůda Harbinger, o níž se uvádí, že je velmi raná, plodná a ideální pro venkovní pěstování. Přesto, že milujeme Aunt Ruby's German Green ("tetičky"), rozhodli jsme se zkusit i jiná zelená rajčata s nadějí, že by mohla plodit dříve a více a přitom být stejně lahodná jako tetičky. Vybrali jsme Green Moldovan (jak název napovídá pochází z Moldávie) a Malakhitovaya Shkatulka (kvůli tomu neodolatelnému názvu), která jsou rovněž raná a měla by být tak odolná, že plodí i na Sibiři.
Po loňském nadšení z tykví, jsme letos přiobjednali mraky nových odrůd. Kritérium výběru odrůd byla kromě délky zrání i nízká estetická hodnota plodů, jinými slovy ty, co vypadají odpudivě. Nemáme totiž dýňové pole doma, ale za vesnicí, a nechceme, aby nám lidé dýně kradli. Plody, které vypadají, že jsou v posledním stádiu nějaké vážné nemoci či už se rovnou rozkládají, nikoho nenapadne sebrat.
Máme černé bradavičnaté jako Australian Ironbark (vypadá jako ohořelá), Chicago Warted Hubbard, temně zelené až černé jako Green Hubbard, Little Gem, Table King a Burgess Buttercup.
Dále pak různě ojíněné až oplesnivělé jako Violina, Gramma Oval, Thelma Sanders Sweet Potato Acorn, Festival F1 (hybrid), Crown prince, Jarradale a Musquee de Provence. A nakonec různá stádia onemocnění projevujících se na kůži jako bradavičnatý Summer Crookneck a Galeux D'Eysines, dýně v pokročilém stádiu malomocenství.