Povídání nejen o papričkách pro všechny, co rádi něco pěstují a jsou rádi, když je pálí huba.

Srpen 2013

A zase jsme koštovali

17. srpna 2013 v 19:51 Ekozahrada
Ha! Co to je? Nějak mi vynechává klávesa a. Tak snad mi ačko nebude nikde chybět.
Na krátké návštěvě u rodičů jsme opět sklízeli rajčata. Kromě tradičních Cherokee, Black Trifele, Persimonů a samozřejmě spousty černých "čínských" rajčat, jsme sklidili další dvě z nových odrůd. První z nich je Brandywine Red. Od této klasické odrůdy jsem si slibovla opravdu hodně a proto jsem byla trochu napjatá, když jsem ho krájela. Jako když se člověk na něco moc těší a pak se bojí, že bude zklamaný. Nebude. Brandywine dokázalo proč je jednou z nejpopulárnějších odrůd a ochutnávka byla příjemným zážitkem. Sklidila jsem první Malakhitovou Shkatulku. Zatím jsme ji nejedli, páč ještě není úplně měkká, ale bylo jich tam hodně tak jsem chtěla trochu ubrat z obrovského shluku plodů. Necháme ji uležet dva dny na slunci a uvidíme. Světle zelený obří plod ale vypadá výborně! Konečně jsem také doplnila Pink Banana Jumbo do seznamu tykví. Ochutnali jsme ho už v týdnu, ale dělala jsem z něho ještě Pumpkin Pie, tak jsem čekala jak dopadne. Tento týden nás ještě čeká ochutnávka Delicaty, mimořádně plodné minitykve. Snad bude dobrá, protože jich máme fakt hodně :-).

Rajčata 2013

12. srpna 2013 v 19:50 Profily odrůd
Green Moldovan
Poměrně vzácná odrůda z Moldávie. Mohutné rostliny dobře plodí. Plody jsou velké a zvrásněné. U stopky praskají ale "ranky" zarůstají kůžičkou a neplesniví. Plody jsou sytě zelené, při přezrání žloutnou. Rajčata patří do kategorie beefsteak, tedy rajčat která se dobře krájí, protože většinu plodu zaujímá masíčko a gel je umístěn do malých komůrek. V případě Green Moldovan jsou komůrky mimořádně malé. Rajče je sice šťavnaté, ale při rozkrojení vůbec neteče. Rajče je poměrně málo sladké, ale chuť je plná, rajčatová, mírně nakyslá. Zejména šlupka je kyselá ale ne nepříjemně. Chutí se podobá Aunt Ruby's German Green. Dozrává ale dříve než "tetička", což je určitě velké plus.

Brandywine Red
Jedna z největších klasik mezi americkými odrůdami rajčat. V katalogu semen se toto rajče poprvé objevilo již v roce 1886, ale je pravděpodobně ještě starší. Má velké plody červené barvy a rovnoměrně okrouhlého tvaru. Komůrky s gelem jsou sice poměrně velké, ale ne natolik aby se rajče roztékalo. Je prostě jen hodně šťavnaté. Je tak akorát sladkokyselé, ani málo ani moc. Chuť je bohatá a výrazná. Musím říct, že tato rajčata se přesně trefila do mého vkusu na červená rajčata. Luxus!

Malachitovaya Shkatulka
Ruská odrůda velmi odolných zelených rajčat, která lze údajně pěstovat i na Sibiři. Plodí velmi velká zelená rajčata, která ale již při dozrávání žloutnou. Rajčata jsou velmi šťavnatá, správně sladkokyselá. Šlupka je sladká. Plody mají povědomě ovocnou chuť, ale nemohli jsme kápnout na to, co nám připomínají. Každopádně se chutí liší od tetiček a zelených moldavských rajčat. Prvotřídní rajče! Kdybych dostala nůž na krk a musela si vybrat mezi Green Moldovan a Malachitovaya Shkatulka, volila bych "škatulku" pro zajímavější chuť.

Bob Red Epicure

12. srpna 2013 v 13:55 Profily odrůd
Red Epicure
Konečně jsme s velkou slávou sklidili bob, teda těch pár lusků, protože jsme jich až tak moc nevyseli. O historii pěstování jedlých bobů jsem se tu již zmiňovala. Red Epicure patří do skupiny krátkoplodých bobů (3-5 semen). Rostliny jsou asi metr vysoké, rostou vzpřímeně bez opory. Navzdory popisu prodejce kvetl bíle, ale je možné, že barva květů múže být ovlivněná půdou (pH). Semena mají zbarvení čerstvých kaštanů. Semena z několika již suchých lusků si necháme na příští rok na vysetí. Ty co jsme sklidili ještě v zelených luscích jsme se rozhodli sníst. Bylo jich tak málo, že jsme museli dobře uvážit co s nimi. Jedním z našich oblíbených jídel je vietnamská krevetová polévka a protože nebyl důvod se domnívat, že by se do ní boby nehodily, přidali jsme je do polévky. Někdo semena bobů loupe někdo ne. Zkusili jsme neloupat. Chuť je jen obtížně popsatelná. Jsou sladké, dokonce velmi sladké. Nepřipomínají žádnou jinou luštěninu, ale přesto má člověk pocit, že luštěninu jí. Chuť je jakoby trochu zeleninová. Slupka je i po uvaření trichu kožovitá a tuhá, ale chuť určitě nekazí, dokonce bych řekla, že je ještě sladší než vnitřek semene. Abych to shrnula, příští rok je rozhodně budeme pěstovat a bobu dáme více prostoru. Vysejeme ho i v Nítkovicích. I po tak letméch ochutnání jsem přesvědčena, že pěstování bobu stojí za to.

Červená řepa

12. srpna 2013 v 13:21 Profily odrůd
Letos si červené řepy opravdu užívám. Tato příjemně nenáročná a snadno dostupná zelenina má překvapivě mnoho odpůrců. Jedním z nich je i náš tatínek, který k ní chová upřímný odpor. Maminka na řepu nahlíží přívětivě, takže ji pravidelně vysévá. Má se to tak, že kdykoliv přijedu do Nítkovic, uděláme si společně nějaké řepné jídlo a bulvičky, které nespotřebujeme, si odvezu do Brna. Jako malá jsem měla ráda takový ten řepný kompot co se dával ve školních jídelnách. Poté jsem řepu velmi dlouho nejedla. Zálibně jsem na ni koukala v regálech obchodů i na stáncích, ale nikdy jsem ji nekoupila, protože jsem nevěděla jak ji připravit. Když jsme s mým mužem dostali jako dárek od našich odšťavňovač, našla řepa místo v našem jídelníčku v tekuté podobě a začali jsme ji i pěstovat. Časem jsem pro ni našla využití i v pevném stavu. Vloni jsem tu chválila odrůdu Detroit Bonel, jejíž velmi silnou výhodou je, že tolik nesmrdí při vaření. Letos jsme zkusili odrůdu:

Detroit Dark Red
Tato klasická odrůda se ničím příliš neliší od ostatních červených řep. Bulvičky se sklízí asi po dvou měsících a mají velmi tmavou barvu. Překvapením je ovšem chuť. Je neuvěřitelně sladká. To jsem ovšem zjistila až poté co jsem ji připravila s jogurtem a česnekem a byl to trochu šok. Tento způsob přípravy ji nesvěčí. Byla by samozřejmě výborná do džusu ale určitě musí existovat i jiný způsob jak její chuť využít. Řepa nasladko. Měli jsme jich ovšem jen pár, protože jsme je vyseli na místo kde nerostlo vůbec nic a tudíž ani řepa ne a v Nítkovicích měli jinou odrůdu. Ráda bych ji ještě zkusila, je to výzva.

Tykve 2013

12. srpna 2013 v 12:27 Profily odrůd
Green Hubbard (nebo též True Green Hubbard)
Tato odrůda je předkem všech ostatních hubbardů a pochází již z roku 1798. Na trh se semena dostala v roce 1840 a byla pojmenována po paní (nebo slečně?) Elizabeth Hubbard. Vlastnostmi se podobá svým potomkům (např. Golden Hubbard nebo Blue Hubbard) nebo spíš obráceně. Rostliny jsou zdravé a odolné, dobře snáší chlad. Plody jsou velmi tmavě zelené, menší než modrý a zlatý hubbard, na řezu sytě zlatožluté. Hubbardy jsou prostě vynikající tykve. Výborná chuť a přiměřená škrobnatost umožňuje bohaté možnosti využití.

Table King Bush Acorn Squash
Odrůda zimních tykví, vhodných ke skladování. Poměrně malé rostliny se šedivými listy dobře a dlouho plodí. Uvádí se až do listopadu, ale to se asi nepočítá s mrazem v září. Vítěz All-America Selections roku 1974.
Hluboce žebrované plody, asi dvacet centimetrů dlouhé. Chuť je oříšková, oproti Delicatě je výrazně sladší a mírně škrobnatější. Jedla jsem i se šlupkou, protože by se asi blbě loupala, opečenou na olivovém oleji.


Summer yellow crookneck squash
Velmi brzy plodící tykev, uvádí se asi 50 dní. Rostliny jsou keříčkovité, listy bez panašování. Asi dvaceticentimetrové plody mají typický tvar připomínající kalebasu, jeden konec je vejčitý a druhý vytáhlý do zahnutého krku. Semena jsou téměř po celé délce. Kůže plodu je sytě žlutá s bradavičkami. Jak název napovídá tykvičky se nehodí ke skladování. Chutí připomíná sladkou kedlubnu, není škrobnatá. Výborná i zasyrova (vlastně ji zatím jíme hlavně syrovou). Způsobem využití se podle mě bude blížit spíše cuketě nebo patizonu. Na dušení, do salátů, i opékat by se asi dala a pokud bych někdy trpěla neodolatelnou touhou naložit si nějaké tykve, myslím, že Crookneck by byl dobrá volba.

Pink Banana Jumbo Squash
Asi 100 let stará odrůda obřích tykví. Rostliny dobře plodí. Přesto že nepatří k nejranějším, jsou to jedny z našich prvních. Plody jsou protáhlé, růžovošedé, uvádí se že dorůstají velikosti až 30 liber (cca 15 kilo). My jsme je sklízeli ve velikosti okolo 40 centimetrů a váze asi dvou kilo. Plody jsou velmi chutné, sladké ale zdaleka ne tak škrobnaté jako Hubbardi. Šlupka je tenká a hladká, velmi dobře se loupou. Semena jsou po celé délce plodu, takže tykve jsou ideální k plnění! Zkoušeli jsme z nich dělat i Pumpkin Pie. Výborně se rozvaří a snadno se z nich dělá pyré, ale škrobnatější tykve jsou asi vhodnější. Určitě jim dáme příležitost i příští rok, zejména pro jejich plodnost.

Delicata
Další z poměrně brzy plodících amerických tykviček. Mohutné rostliny plodí velké množství patnácticentimetrových protáhlých tykviček bílé barvy se zeleným žíháním. Poměrně tuhá slupka napovídá, že plody se hodí i ke skladování, ale uvádí se, že nikoliv. Má velmi výraznou oříškovou nepříliš sladkou chuť. Zkoušeli jsme ji dusit, ale není to úplně ono. Syrová je ale výborná. Na internetu se uvádí, že nejčastěji se připravuje pečením. Asi to chce najít vhodný recept, v němž chuť těchto sympatických tykví vynikne.

Příslib ochutnávek

12. srpna 2013 v 12:05 Ekozahrada
Strávila jsem víkend u rodičů a mám nějaké novinky. Na zahradě všechno utěšeně bují. Jak jsme letos dojeli na paprikách tak nám to vynahrazují rajčata. Letos pro ně bude vynikající rok, všechny rostliny jsou obsypané plody, které už pomalu dozrávají. Sklidili jsme o víkendu první Cherokee, Persimon a Green Moldovan. Radost nám dělají černá rajčata zakoupená z Číny, jsou vynikající, škoda jen, ža nevíme co je to za odrůdy. Také dýně už dohání, co zameškaly, objevují se samičí květy a formují se první plody. Snad bude léto dlouhé, aby se to stihlo. Plodí už Uchiki Kuri, Jumbo, Delicata a Summer Crookneck. Všechny novinky se mi podařilo nafotit a už je průběžně ochutnáváme, takže se brzy objeví v rubrice Profily odrůd. Zatím to ale vypadá, že jsme opět vybírali dobře. A málem bych zapomněla, už jsme nejen sklidili, ale i snědli bob!