Povídání nejen o papričkách pro všechny, co rádi něco pěstují a jsou rádi, když je pálí huba.

Září 2013

Je čas udělat zelenině pápá.

28. září 2013 v 18:56
V předchozím článku jsem se rozněžnila nad osazováním okrasných částí zahrady. Když už jsme ale zahradničili, věnovali jsme se samozřejmě i zahradě zeleninové. V hlubokém údolí řeky Svratky jsou chladné noci. Už když jsme ráno přijížděli do vesnice, šedivá barva vegetace napovídala, že něco není v pořádku. A ono jo. Udeřily ranní mrazíky. Odnesly to rajčata a kukuřice. Sklidili jsme asi pět kilo krásně zelených rajčat. Bohužel to nejsou všechno zelené odrůdy. Dáme jim šanci dojít, pokud ji nevyužijí, skončí v nezralé salze. Nicméně musím říct, že být letos tepleji, na rajčata by to byl vyjímečně povedený rok. Co se nám taky dařilo byly ředkve. O ředkvičkách Faraon, necitlivých k délce dne, jsem se již zmiňovala. Skutečně se osvědčily, lze je vyset kdykoliv. Dále jsme sklízeli i Heilstone a China Rose. Byli jsme nuceni sklidit i zbývající kukuřice. Budou se hodit jíst syrové, jsou tak malé a mladé, že je není třeba vařit. Až je ochutnáme všechny (zatím jsme sklízeli Golden Bantam), zaznamenám dojmy do Profilů odrůd. Nakonec nebyl špatný rok ani na mrkev, znovu zde musím pochválit sladké mrkvičky Chantenay Royal. Koho zima překvapivě nezničila jsou rostliny tykví. Cukety to sice už zabalily, ale ostatní se nechtějí vzdát a navzdory zimě kvetou. Sklidili jsme mláďata Delicaty, zkusíme je naložit. Nikdy jsem nenakládala tykve, ale snad něco vymyslíme. Jsou tak malé, že se s nimi nedá nic jiného dělat. Dále jsme objevili dva hubbardy téměř ve sklízecí velikosti. Modrý a zelený. Tykve se rády pnou, hubbardy využily jako oporu zlatici, která s visícími plody tykví vypadá zajímavě. Překvapením byla dobře ukrytá tykvička Musque de Provence. Zatím je zelená a velká jako větší rajče. Snad ji ještě podzimní slunce dopřeje. Naši sklidili jednu Thelma Sanders Sweet Potato Acorn tykev, ale nebyla jsem doma na ochutnávku, takže taktéž doplním později. Takže tykve na vysočině také ano! Pro citlivější zeleninu, rozumněj papriky, plánujeme příští rok vybudovat coldframe (hezky česky pařeniště). Máme celkem dost cihel a různé zbytky skleněných tabulí, takže to by bylo, aby nebylo!
Takže jsme nakonec záhony poryli, zamulčovali a nebo oseli žitem a až sklidíme zbývající ředkve a poslední tři tykve, bude pro letošek se zeleninou na Vysočině konec. No na to, že to byl první rok, to nebylo tak zlé.

Víkendové zahrad ničení

28. září 2013 v 17:56
Termín našeho stěhování z Brna na Vysočinu se blíží a kromě nábytku, oblečení a nádobí je potřeba přestěhovat i naše zelené přátele. Začali jsme včera. Na zahradě jsme narýpali cibule geofytů: modřence, narcisy, tulipány, fritilárie a kosatce. Někde tam budou i hyacinty, ale rozbily jsme rycí vidle :-(, takže nebyla šance je vyhrabat. Nikdo nemládneme, zvláště ne násady vystavené rozmarům počasí. Další v pořadí byly floxy a bylinky. Přesadili jsme meduňku, mátu, estragon a yzop. Ještě nám zbývá keřík angreštu, schizandra a rozchodnice, ale na ty si jsme si museli z Vysočiny dovézt rýč. Z předzahrádky jsme přesadili několik hledíků. Tyto na půdu nenáročné keříčky se výborně hodí na stavební sutí vyvýšený terén. Protože skalka bude velkých rozměrů, mohli jsme si dovolit přesadit i takové rozrůstače jako devaterník, skalkové zvonky, oman, astry (Aster ericoides) a nebo globularii. Nemohli jsme opustit ani mé milované saxifragy, divoké turkestánské tulipány, no a samozřejmě netřeskem a rozchodníky člověk na skalce také nic nepokazí. Na brněnské pidiskalce (je asi metr na metr) se nám bůhví odkud vzal skalník. Na takovém prostoru jsme ho mít nemohli, ale vezmeme si ho Vysočinu a tam ať si řádí. Z věcí vyžadující velké rytí nás ještě čeká přesazení hortenzie, která v připravovaném parku dostane místa co hrdlo ráčí. Ano, v parku. Celou spodní část pozemku věnujeme "miniaturnímu" (on zas není tak malý, ale je menší než většina zámeckých zahrad) anglickému parku.
Většinu našich domácích kytek tvoří papriky. Ty se rozhodly nám stěhování zbytečně neusnadňovat a chystají se kvést. To znamená žádné stříhání a přesazování. Protože letošek byl pro nás z hlediska pěstování chilli papriček ryzím zoufalstvím, jsme našim postarším krasavicím vděčni aspoň za tento pokus. Pokusíme se je do nového domova přemístit co možná nejšetrněji a budeme doufat, že se někdy v hluboké zimě dočkáme letošních prvních a jediných plodů.

Zdravé zobání aneb co s Delicatou

8. září 2013 v 12:50 Recepty
Někde jsem si tu posteskla, že tykvička Delicata není nejlepší k dušení, protože zanikne její chuť. Většina receptů na internetu ji proto zpracovává pečením. Zkusili jsme tenhle:
Zapneme troubu na 200 °C. Mezitím podélně rozkrojíme Delicatu a vydlabeme semínka. Páč jsem líná, tykev neloupu. Obě poloviny nakrájíme na měsíčky asi centimetr silné. Silikonovým štětcem potřeme měsíčky olivovým olejem z obou stran. Poklademe na plech a pečeme z každé strany asi patnáct minut. A to je všechno.
Vynikající zobání večer k televizi, zdravé (tykev vůbec nesolíme), chutné a tak jednoduché!