Povídání nejen o papričkách pro všechny, co rádi něco pěstují a jsou rádi, když je pálí huba.

Říjen 2014

Parčík k sežrání

30. října 2014 v 13:53 Ekozahrada
Někde jsem se tu zmiňovala, že bych ve spodní části pozemku vybudovala něco jako park. Zatím v něm roste jedna jabloň (pravokořenná Melodie), hortenzie, dvě břízy, ostružina a trs floxů a chryzantém. Také jsme založili první část živého plotu a to z ibišků. Poseděli jsme s mužem u pivka a probrali co vysadit dál: park musí být hezký a protože se nám užitkové (rozuměj jedlé) stromy a keře nevejdou do zahrady, musí být tvořen jedlými rostlinami. Chystala jsem se na podzimní výstavu kvítek do KM, což byla vhodná příležitost všechnu tu krásu nakoupit. Středobodem nákupu byl stromek asijské hrušně (naši, Pyrus pyrifolia) Kumoi. Do keřového pásma pod hrušeň jsme zvolili rybíz všech barev. Bude keříčkový, jeden černý Titania (podle Snu noci svatojánské) a dva červené Detvan. Tomu se rovněž nedalo odolat, protože jsem při nákupu nevěděla, že existuje odrůda Detvan a myslela jsem, že paní prodavačka říká Dead One. Bílý rybíz je samozřejmě také v plánu, ale byl už vyprodaný, takže až příště.
Další věc, která byla v plánu byl rakytník na zpevnění svahu a na jedlé bobule. Poslední dobou jsme si oblíbili čaj z rakytníku. Nicméně s dvoudomými rostlinami je ta potíž, že pokud chcete plody, musíte mít oba "domy". Kluci se prodávají zvlášť a za cenu podobnou dámám. Na to, jak se rakytník dobře množí, se prodává celkem draho a proto si ho raději seženeme od nějakých známých. Dále máme nový stromek angreštu Prima a jostu. Protože kolem domu dřív bývala okrasná zahrada, je naší "povinností" vysadit i nějaké aspoň relativně zdobící rostliny, které by nahradily kopřivy. Na svah jsme vysadili řízky plazivých růží, které se pěkně chytly. Druhá část svahu je zoufalá a ničemu pěknému se tam nedaří. Nějakým zázrakem ale nakonec přežil skalník, který jsme přivezli z Brna a naši nám věnovali asi osm sazenic kustovnice čínské, která snad svými dlouhými šlahouny překryje šeredný svah. Další komponentou živého plotu se postupně stane i náš nový muchovník kanadský, který je nejen celkem dekorativní a hlavně nenáročný, ale i jedlý a mohl by do zahrady přilákat i ptactvo nebeské. Do živého plotu kromě ibišků a muchovníku plánujeme i zlatici a zákulu, které máme na zeleninové zahradě a je třeba je nařízkovat. Potom to bude philadelphus, dřišťál a brslen nebo spíš brsleny. Ty už máme. Vydali jsme se s rýčkem podél kolejí vyrýpnout si brslen. Vybrali jsme jedno asi 1,3 m vysoké mládě, ale pak se ukázalo, že jako útlá zelená lokomotiva má za sebou napojených ještě asi šest dalších menších "vagonů". Vzali jsme to vcelku a máme kus živého plotu z brslenů. Ptactvu nebeskému kromě muchovníku budeme podstrojovat i zimolezem modrým (kamčatským) a pokud nám něco nechají, budeme si moci plody těchto keřů zpestřit svůj povinný příděl vitamínů. Od údržby obecní zeleně jse vyzískala tři pytle posečené trávy a dva pytle javorového lístí, takže jsem nově příchozí i starousedlíky řádně zamulčovala a teď už nezbývá než se těšit na jaro.

Naši za hradbou rybízů. Zatím se nejlí pozná, že někde něco je, podle hromádky mulče a zapíchaných tyček. Keře a stromky jsou tak drobné, že bez listí nejsou z dálky skoro ani vidět :-).


V popředí angrešt a muchovník (bílá tyčka) a podél cesty stále ještě zelený "živý plot" z brslenů.

Na houby do obýváku

30. října 2014 v 11:17 Pěstování
Vždycky jsme si chtěli pěstovat vlastní houby. Teď konečně máme tu možnost. Kolem domu nám koneckonců roste mnoho záhadných jedůvek, zahrada je jich plná. V "parčíku" před domem, anžto leží u pejskařské trasy a nemáme plot, roste hojně hnojník obecný, který je začerstva jedlý a poměrně chutný. Lesy jsou taky plné hub ale to nám je pořád málo! A tak minulý týden dorazila přes kanál La Manche hnědá obálka s inokulem hub. První z nich je hlíva růžová. Hlívy rozkládají celulózu, proto je poměrně snadné je pěstovat. Náš nový přírůstek jsme nacpali do vnitřku toaletního papíru, namočili, přikryli mikrotenovým sáčkem a je to. Pro začátek je ideální teplota 15 až 20 °C, takže jsme toaleťák postavili na stolek do obýváku a místo televize sledujeme jak drobné hyfy krásně prorůstají toaleťákem. Super je to. Až houba papír stráví, dáme ji do plastových "střev" na tlačenku, které naplníme kartonem a mlátem. Napadlo mě rozvěsit je po bytě jako dekorace. No uvidíme. Další přírůstek je pečárka císařská. Tu pěstujeme na směsi půdy a mláta. Problém je, že tato houba pochází přímo z lesa, takže není sterilní. Samozřejmě sterilujeme všechny substráty, ale člověk dost dobře nemůže sterilovat samotnou houbu a chtít aby pak zase rostla :-). Květináček už je porostlý, tak snad je to samotná pečárka a ne něco co rostlo na pečárce. Zatím poslední a nejvíce ceněný exponát naší houbové sbírky je korálovec bukový. Zatím ho necháváme prorůst nábytkářské kolíčky, které pak zavrtáme do dřeva, máme asi 120 cm dlouhé klády habru. Houby jsou neuvěřitelně vděčná stvoření. Je až neuvěřitelné sledovat jak rychle se drobounká vlákna chytají nových substrátů, prorůstají je a hledají nový životní prostor a potravu.

Zleva korálovec bukový, pečárka císařská a hlíva růžová.