Povídání nejen o papričkách pro všechny, co rádi něco pěstují a jsou rádi, když je pálí huba.

Duben 2016

Novinky pro letošní sezónu

13. dubna 2016 v 19:39
Před několika týdny se moji rodiče rozhodli, že si pořídí ještě jeden skleník. Ve starém skleníku se roztahuje fíkovník a dvě vzrostlá kiwi a místo na rajčata a papriky se ztenčuje. Maminka podrobila internet bedlivému prozkoumání a brzy z Německa dorazily tři obří škatule plné skleníku. Respektive jeho součástek. Všechny je sestavili a nyní se na zahradě skví skleník o rozměrech 2.5 x 4.5 m. No a my jsme na Vysočině nemohli zůstat pozadu a tak jsme si jen pár dní poté objednali náš vlastní, byť trochu měnší (1.9 x 3.8 m). Stavění skleníku je super, je to jako obří Merkur. Tak moc jsem se těšila, že jsem ho postavila v našem nevelkém bytě. Chodili jsme pak několik týdnů do koupelny skrze dveře do skleníku. Ale zase, kdo to má? Postavit skleník na zahradě nebylo snadné. Zahrada je ve svahu, takže to dalo dost rytí a kopání a hlavně jsme v jednom rohu narazili na skálu a vzal za své i poslení náš krumpáč. Skleník jsme postavili a hned o tři dny později ho vzal vítr. Tedy polykarbonátové tabule. Konstrukci jsme přišroubovali ke zděnému soklu, takže ta zůstala. A tak jsme pobíhali po zahradě naší i sousedů, po kolejích i břehu řeky Svratky a sbírali jednotlivé komponenty. Tabule jsme pak provrtali a přišroubovali ke konstrukci skleníku. A zatím vše pěkně drží pokupě. Skleník už je oset ředkvičkami, hlávkovým salátem, hořčicemi, špenátem a kozlíčkem a slouží i jako depozit pro subtropické rostliny, jahody, přísadu rajčat a paprik. A tady se dostávám k tomu, co jsem vlastně chtěla. Díky nákupu skleníků, se nám tak nějak zvrhl i nákup semínek, musíme do nich přece něco dát, že. Letos budeme mít olbřímí množství rajčat!
Máme nejen velké množství starých známých ale i spousty novinek:

Vyzkoušené odrůdy:
Hillbilly, Black Truffle, Purple Russian Plum, Cherokee, Azoychka, Brandywine red, Malachitovaya Shkatulka, Green Moldovan, Mortgage lifter, Oaxacan jewel, Aunt Ruby's German Green a Trophy

Novinky:

Black Prince - odrůda ze Sibiře se středními hnědočernými plody
Bosque Blue - kanadské rajče s menšími temně fialovými plody
Gartenperle - německá červená cherry
Banana orange - podlouhlé oranžové
Black from Tula - odrůda z Ruska s velkými červenočernými plody
Glosy Rose Blue - tmavofialové cherry z Německa
Green Sausage - podlouhlé žlutozeleně žíhané
Moskvich - větší červené plody
Chadd's Ford Red - mahagonové malé
Péche - stará odrůda červených rajčat se sametovým povrchem
Ivory drops - světle žluté šišaté cherry
Jolie Coeur - malé modré zašpičatělé
San Marzano F1 - červené podlouhlé
Soldacki - polské velké
Queen Orange - malé oranžové
Brutus - obří červené
Striped cavern - velké oranžovočerveně pruhované
a Hugo

Ježek

12. dubna 2016 v 21:32
Na podzim se v ohrádce pro husy objevil notně podvyživený a parazity zamořený ježek. Super, zachráním ježka a on pak bude na zahradě žrát slimáky. Vzali jsme ho domů, vykoupali v šamponu proti blechám a nakrmili. Postupně z něho začalo odpadávat značné množství klíšťat, což bylo nechutné, ale pro něho asi prospěšné. Hned první den se tak přežral, že jsme mysleli, že to nepřežije, ale nakonec se z toho vyspal. Vzpomněla jsem si na jeden příběh z dětsví Geralda Durrella, kdy se jeho ježkům stala jejich žravost osudnou, a začala ho krmit až tehdy, když začal otravovat - hrabat na sklo. Jako domácí zvíře byl ježek, nazvaný záhy po příchodu Smrďa, docela nevhodný, anžto byl tupý a navíc hrozně vzteklý. Za celou dobu nepochopil proces krmení a srdnatě bránil prázdnou misku, abych mu ji zase nevzala (a nedej bože nenaplnila jídlem). Každý druhý den jsme mu museli čistit chlívek - vezmu ježka, položím na zem vedle akvária, výměním podestýlku, vrátím ježka do akvária. To vám bylo vzteku. Dělat to každý den, tak mu asi prdne cévka. Ježek ve dne spí a žere a v noci hrabe a kašle. Napřed jsme mysleli, že je nachlazený. Když už kašlal skoro měsíc, usoudili jsme, že má nejspíš škrkavky nebo jinou žoužel a rozhodli jsme se ho odčervit. S sebou na veterinu jsem ho nebrala, ale hodila jsem ho na váhu doma. Za tu chvíli, co na ní vydržel, než za hlasitých protestů přepadl přes okraj a nasraně funě odešel, jsem zjitila, že už má skoro 70 deka. Jojo, kočičí žrádlo. Pro ježka to nejlepší. Paní veterinářka nadhodila zajímavou otázku, jak do něho dostanem tu tabletku... No, do huby mu ji cpát nebudu, rozdrtím mu ji do žrádla a jestli ji nesežere, tak ať si ty červy nechá. Ani si nevšiml, že ji žere. Poté co přestal kašlat, rozhodli jsme se ho zazimovat. Od bráchy, který měl předloni milého, celkem přátelského a všemi milovaného ježka, jsme si půjčili zateplenou bednu, dali do ní ježka, zasypali listím a vložili do sklepa. Teď když se oteplilo, ježka jsme z bedny vzali a dali mu najíst. Jelikož byl po zimě ještě protivnější, nacpala jsem do něho co nejrychleji asi kilo kočičího žrádla a s radostí jsme ho vynesli do zahrady. Však si může ještě někam zalézt a spát, kdyby bylo zase zima a nenašel by dost potravy. Položili jsme akvárko nabok a slavnostně Smrďu vypustili. Ten malý hajzlík hned přelezl kamennou zídku a pelášil k sousedům. Tak tolik k vlastnímu ježkovi.

Úspěšná zima

12. dubna 2016 v 21:19
Snad už je definitivně po zimě. Sice to tak o víkendu ještě nevypadalo, ale jaro už tu prostě musí být! Letošní zima se dá hodnotit pozitivně, protože nám téměř všechno přežilo. Všechny stromky s vyjímkou angreštu, kterému jsme ale stejně nedávali moc šancí ("pokousaly" ho husy) se už úspěšně probouzí a pučí. Kromě břízy pokvete i jeřáb "Likernaja". Naši stále vypadá dost nešťastně, ale pár lístků snad vyprodukuje. U keřů byl zdá se úspěch stoprocentní, všechny růže i ibišky jsou živé, dokonce i nepříliš šťastný skalník se rozhodl dát tomu letos ještě šanci. Svoji odlonost prokázaly i zimolezy a samozřejmě goji, z nichž máme takovou radost, že jsme vysadili dalších deset kousků. Ještě čekáme co mandžuská arálie. Krásně přečkalo kiwi, které dokonce nepřišlo ani o nadzemní část a už pučí. Naživu zůstaly i všechny skalničky, hledíky a hlavně trýzele (Cheiranthus (Erysimum) cheiri), které se teď chystají vykvést Smějící se. Největším překvapením je ale pučící schizandra, kterou jsme odepsali už loni. To je nezmar! Za pozitivní přístup k věci si zaslouží přesazení na (snad) perspektivnější místo.
V pátek jsme si vyrazili za kulturou a potkali stánek s horkým rybízovým vínem. Protože bylo nevlídno, neváhali jsme a ochutnali. No a v neděli jsem přikoupila dva keřové rybízy černé (Ceres a další Titania). Dokoupila jsem i nový angrešt, tentokrát keřový (Invicta) a další jostu (Jogranda).
Dobře přezimovalo i zvířectvo. Jak to, kterému jsme nepomáhali (dřepčíci), tak i to, kterému jsme naopak pomáhali hodně (sýkorky, ježek).